Zeena Parkins & Ikue Mori - Phantom Orchard

Zeena Parkins a Ikue Mori jsou na scéně světového improvisingu a experimentalních zvukových instalací dnes již slavnými a uznávanými pojmy. Multiinstrumentalistka a skladatelka Zeena Parkins se nejvíce proslavila jako pionýrka ve hře na elektronickou harfu, přičemž její klasickou akustickou variantu dokázala invenčně použít v nejrůznějších stylových formách a zvukových odstínech sólově či s řadou jiných veličin světové alternativy (Chris Cutler, Jim O'Rourke, Kaffe Matthews, John Zorn či Fred Frith). V širší známost se dostala díky koncertování a natáčení s Björk (album Vespertine) a Yoko Ono (album Blueprint for a Sunrise). Japonka Ikue Mori byla po krátké postpunkové éře dlouhá léta nedílnou součástí newyorské improvizační scény jako originální hráčka na bicí nástroje. V polovině 80.let začala experimentovat s drum machine a později s řadou elektronických krabiček včetně laptopů. Na svém kontě má rovněž celou řadu kolaboračních projektů (Joey Baron, Anthony Coleman, a rovněž Fred Frith či John Zorn), přičemž hned několikrát se při různých příležitostech společně sešla právě i se Zeenou Parkins.

Album Phantom Orchard je na jedné straně opět typickou ukázkou jejich improvizačních schopností a velkého citu pro vzájemný dialog, na straně druhé je až neobvykle křehké a delikátní. Jeho poslech připomíná tak trochu procházku zasněženou zimní krajinou, kdy vám sníh pod botami jemně křupe a jen občas zaslechnete nějakou tu praskající větev či bzučící meluzínu. Většina skladeb Phantom Orchard se nese skutečně ve znamení decentního propojení několika křehkých tónů klasických nástrojů (Zeena Parkins a její harfa, piano či mellotron) a elektronického praskotu, cvrlikání či různě se proplétajících zvukových vln (Ikue Mori: výhradně elektronika). Pouze v několika improvizovaných pasážích je tento poklid rozrušen méně přehlednými a ostřejšími houštinami ruchů a soničtějších zvuků (Miura, 39 Steps), tak jak obě hudebnice známe z řady jejich dřívějších alb.

Tohle skutečně milé a příjemné dílko vyšlo na agilním "laptopovém" vídeňském labelu Mego, známém především díky několika albům Christiana Fennesze a několika dalších představitelů experimentální elektroniky (není to totiž první případ, kdy to jdou směrem ke stále ještě poměrně mladému vydavatelství uprostřed Evropy na jedno-dvě "trochu odlišná" alba zkusit renomovaní umělci zpoza obou stran oceánu). K jeho jistému přírodnímu odstínu a uvolněné atmosféře pak posluchače ještě více přibližuje i samotné grafické provedení alba plné melancholických podzimních motivů. Skutečně naplno si album mohou vychutnat především majitelé lepšího hi-fi vybavení, potěchu z jeho poslechu totiž umocňuje brilantní prostorový zvuk se skvěle vykreslenými detaily.

90%

navštivte:
www.zeenaparkins.com
www.ikuemori.com