Soubor Tradičního Popu - s/t

Nevím, zda Black Point za svou buldočí snahu odkrývat "pestré vrstvy" tuzemské rockové minulosti nebyl již oficiálně honorován, pokud ne, rozhodně by si to už dávno zasloužil. Další kapitola z archívu české alternativní hudby, kterou si díky Black Pointu můžeme odškrtnout, nese název: Soubor Tradičního Popu.

Archivní nahrávce, která byla pořízena 1.11. 1986 na Chmelnici můžeme vytýkat leccos. Od zvukové nedokonalosti, instrumentálních chyb, intonačních nepřesností až po monotónnost předkládaného materiálu. To vše se ale ve světle okolností vzniku dá očekávat (a částečně i omluvit). Cena nahrávky je tak někde jinde. Ve schizofrenní době komunistických zákazů na straně jedné, a boomu tzv. české nové vlny, jejíž nejzajímavější výhonky zmapoval snímek Hudba 85, se zrodila jedna ze zásadních kapel, jež, ačkoli fungovala relativně krátce (1983-1987, jiné prameny uvádějí jako rok vzniku kapely 1984), přímo i nepřímo ovlivnila pozdější vlnu kapel a muzikantů.

Ačkoli rytmické jádro STP, Jaroslavové - Sadílek (bg) a Raušer (ds) původně zamýšleli hrát jazz rock, silná osobnost Petra Stanka (voc, gt) přesměrovala hudbu STP přímočařeji rockovým směrem, v němž se snoubila dekadence new romantismu se sebevražednou temnotou post punku. V době kdy mladí lidé (zejména mimo území Prahy) byli rozděleni na tábor metalistů, resp. somráků a návštěvníků diskoték, resp. veksláků, museli STP působit přinejmenším výlučně (svůj pocit jinakosti a odcizení koneckonců sami dokládají nejen hudbou, ale i mnoha texty: Možná jednou, Všechno OK, ...)

Z tvorby STP je zmíněná schizofrenie reálného socialismu cítit takřka hmatatelně. Na jedné straně hédonismus mladého ducha, na druhé joy divisionovská bezvýchodnost skokanů z Nuselského mostu (Tvůj pád). Orwelovská stísněnost totalismu (Podivnej mejdan, Možná jednou, ...) i bezstarostnost privátních mejdanů a následné vystřízlivění do šedi pražských ulic.

STP definovali pocity celé jedné generace, a zároveň zůstali částečně nadčasoví, jelikož i dnes je doba schizofrenní (i když jinak), nepřehledná, složitá a pro citlivé osoby frustrující. Jsem toho názoru, že ducha doby a pocit určité části mladých lidí, nespokojených s tehdejší situací dokázali tísnivou atmosférou obsaženou, jak hudbě, tak v textech (ve kterých se ani oni nevyhnuli moralizování a výrazové kostrbatosti) vystihnout lépe než leckteré punkové kapely té doby.

Album načíná po hudebnější stránce jedna z nejpopovějších skladeb Proč ty jsi taková smutná. V polovině osmdesátých let se mezi tuzemskými novovlnnými soubory těšilo velké přízni reggae (a ska), což se nevyhnulo ani STP (viz. Hačača a Tak už běž dom'). V závěru alba získávají STP na agresivnějším výrazu, který jako by předznamenával další Stankovu hudební kariéru. A právě razantní finále (Bál v sokolovně, Ať jdou, Zpívej s náma) se mi hudebně líbí nejvíc (i přes prvoplánově halekavý refrén ve Zpívej s náma, jenž evokuje punk rock). Stankova kytara je najednou vynalézavější, a popuštěna z uzdy předznamenává věci příští. Kapela je sehranější a méně toporná, než na začátku alba (koncertu). Mimochodem, ve třech skladbách (Hej ty, Balada o pěti bratřích, Podivnej mejdan - v bookletu je chybně zmínka pouze o dvou) se objevuje trubka Tomáše Svobody, která měla rozčeřit kytarový monolit, ale dle mého skromného soudu jsou její party docela dobře postradatelné.

To, že byl Stanko osobností tisknoucí takzvaně prst na tepu doby, dokázal po rozpadu STP v další zásadní kapele (nebál bych se přívlastku kultovní), jež měla na vývoj alternativní hudby snad ještě kardinálnější význam. Tou kapelou byli Michael's Uncle, v níž se sešla nezapomenutelná kombinace muzikantů (Petr Stanko, Amrit Sen, Jaroslav Stuchlý a Ivan Klain). Na rozdíl od STP se tu Stanko s kumpány oprostili od koketérie s popem a zaměřili se na nekompromisní agresi a sebedestruktivní naštvanost (tím ovšem nechci tvrdit, že náplň textů STP nebyla v té době takzvaně "o hubu"), jež ovlivnila řadu českých hardcore-punk -noise spolků. Paralelně s tím se už v době fungování STP věnoval nedoceněnému dark-post punkovém souboru Kokrment, kde byla forma sice umírněnější (blíž měla právě k STP), leč obdobně nervní a inspirativní. Jejich nedoceněná deska "Na samém pokraji štěstí" (bez větší propagace jí v roce 1993 vydal Monitor) náleží spolu s alby Michael's Uncle (kapela užívala i názvy Majklův strýček a M.O.), a nyní i STP k rodinnému stříbru české nezávislé scény.

V současnosti se Stanko angažuje v kapele Psycho club a výletníci.

75%