Málokdy se stává, aby se recenzentovi dostalo do rukou album, o jehož existenci neměl ještě několik dní předtím sebemenší potuchy. V tomto případě je tato souvislost ještě opepřena o fakt, že prakticky neznámé bylo i jméno jeho interpreta. Ptáte se, proč volím takovýto lehce záhadný, jisté napětí skrývající úvod? To proto, že pod stejně záhadným názvem alba Hávamál, jež má na svědomí jihlavské postindustriální duo Tábor radosti, se skrývá výtečná záležitost, jež v souvislosti s úvodními řádky této recenze v našich luzích a hájích prakticky nemá obdoby.

Úvodní krůčky skupiny Tábor radosti spadají někam do roku 1992, kdy její členové působili ještě pod názvem Warsaw Gheto. Současný název si Jihlavané uvolili až v roce 1995 pod vlivem literární tvorby George Orwella. Velkou souvislost s Orwellovou tvorbou mělo pak i první "živé" vystoupení Táboru radosti s programem "1984". V posledních dvou letech pak soubor zitenzivnil svoji činnost a pod vlivem nových technologií vznikl jeho současný program Hávámál, jež předvedl před několika dny i v rámci X.Pražského industriálního festivalu a jež je zaznamenán na stejnojmenném albu, které si Tábor radosti vydali vlastním nákladem v podobě vypalovaných CD-R nosičů.

Tábor radosti o něm prohlašují, že je "ovlivněno šamanskými technikami změněných stavů vědomí a potřebou vyjádřit silnou nespokojenost se zavedenými systémy víry západního světa". Na této platformě se identifikují s mnoha dalšími skupinami či projekty, pohybujícími se na poli postindustriální resp. dark-ambientní scény. Stejně tak nepřeslechnutelné jsou i hudební inspirace souboru, především projekty kolem švédského labelu Cold Meat Industry či skupin typu Coil nebo Lustmord. Při poslechu Hávamál posluchači vytanou na mysli nejrůznější známé postupy či povědomé zvuky, přesto však toto album zní až neuvěřitelně konsistentně a propracovaně. Dá se říci, že podobným stylem u nás žádná jiná skupina nepracuje. Přes veškeré výtky směrem k jistému eklekticismu či možná nadužívanému používání některých žánrových klišé, je paradoxní právě to, že v podstatě zcela neznámá provinční skupina si svými kvalitami vůbec nezadá s mnohem slavnějšími zahraničními soubory.

Tábor radosti totiž velmi umně pracují s atmosférou. Tajemné a potemnělé pasáže, při kterých duo využívá klasicisní postupy či ve zdravé míře navozuje charakteristické gotické nálady (smyčky chorálů resp. dívčích hlasů) prostřídává pestrými rytmickými sekvencemi v rozmezí od laibachovské militantní topornosti až takřka po triphopovou uvolněnost. Nepřeslechnutelné jsou velmi dobře zvládnuté kompoziční schopnosti, čímž se skupina odlišuje od mnoha svých kolegů "z oboru". Jedinou výtku je tak možné adresovat pouze směrem k poněkud úpornému - záměrně(?) těžko rozluštitelnému procesovanému recitativu rituálně zaměřených textů (runy, pohanství, množství archetypů). Přestože Hávamál je koncipováno veskrze monotematicky a převládá na něm sklíčená, velmi potemnělá nálada, zároveň se až překvapivě dobře poslouchá. Tohle album má jednoduše potřebný tah a napětí. A i když kalendářně spatřilo světlo světa již loni, považuji jej za největší překvapení na (nejen postindustriální) domácí scéně za poslední rok. Tápající čeští vydavatelé, nevíte kudy kam? Poslechněte si Hávamál...

90%

navštivte:
www.taborradosti.com/

poslechněte si:
www.taborradosti.com/mp3%20cz.html