Novinky

V.A. - Valmez 2004

valmez.jpg V.A. - Valmez 2004
21 skladeb / 78:49, Indies Records

Dopátrat se důvodů, proč severomoravské Valašské Meziříčí disponuje už dvě desítky let poměrně silnou klubovou scénou, není příliš obtížné. Už v tehdejším "dobách temna" totiž ve Valmezu fungovalo kulturní epicentrum "neoficiálního" dění, jakým se tenkrát jen tak někde pochlubit nemohli. V M-klubu se kromě koncertů konaly i pravidelné poslechové pořady osobností jako byl a je Petr Dorůžka nebo Jiří Černý, svoji hudebně-misijní roli jistě plnil též - již od roku 1983 dodnes fungující - festival Valašský špalíček (držící se převážně dramaturgické linie alternativní rock - folk - world music).

Už v polovině osmdesátých let tu tak bylo zaděláno na muzikantské podhoubí a v tehdejších formacích Koroze, Slepé střevo, Happy End a dalších se "seznamovali s nástroji" i budoucí členové doposud zdaleka nejznámějších Valmezanů - Mňágy a Ždorp (půvaby a strasti tehdejší doby s nadhledem mapuje výborná knížka Z nejhoršího jsme uvnitř). První společné nahrávky těchto skupin tak vlastně byly jakýmsi prvními valašskomeziříčským samplery. Ten oficiální, sestavený Petrem Fialou, vyšel u Monitoru pod názvem Veselý hřbitov o dekádu později, booklet uvádí také zmíňku o méně nápadné výběrovce Valmez 99. A jak vypadá valmezské klubové podhoubí optikou alba Valmez 2004 dnes?

Alespoň podle tohoto reprezentačního výběru se až na pár vyjimek příliš neliší od toho, co může nabídnout hudební scéna většiny obdobně velkých měst. Například pozůstatky funkrockového boomu (Funková brigáda, Sbiranico, Café La Maňana) nebo nikterak objevné bluesové dvanáctky Haromu. Také kapel kloubících hip hop, razantní riffy (případně funky) je na tuzemské scéně jako máku, Elektrick Mann to alespoň umí s nadhledem a bez okatého odvolávání se k zahraničním vzorům.

Ciment v čele se zpěvákem Petrem Zezulkou už dnes patří téměř k legendám a jeho Setkání s přáteli, v němž si hardrock podává ruce s lidovkou rozhodně stopy osobitosti nese. Z kytarových kapel pak nejpřesvědčivějším dojmem působí šťavnaté pecky Ano = Ne a The Happy Furious Song v podání formace Rauš exmňágovského kytaristy Radka Koutného. U jejich mixu chytlavých písniček v nejlepší "valmezácké tradici" s výtečným špinavým zvukem asistoval i frontman irských The Frames Glen Hansard. S ním též společně vystupovala také podle uvedeného vzorku nikterak výrazná písničkářka Lucie Redlová (ano, dcera Vlasty Redla, působící též v Docuku, o kterých bude ještě řeč) i Markéta Irglová, jenž je tu v triu Siren zastoupena niternou baladou We Talk, asi vůbec nejmilejším překvapením kompilace.

Svoji dokumentaristickou roli kompilace jistě splnila zařazením rompopových Kandráčů, jejich barovými aranžemi oplývající skladby Hinman khere čavo romano a Dada jsou však nejzřetelnějším klopýtnutím výběru. Přes tento oslí můstek se přehoupněme k poslední podkategorii. Kraj pod Beskydy a Javorníky je totiž jedním z těch, kde se stále ctí tradice a kořeny lidové muziky. V tradičnějším podání to dokazuje frontman Dobrohoště František Segrado s kapelou Veselá bída, v tom zemitějším a se širším inspiračním záběrem (Slovensko, Polsko, Rumunsko) pak Docuku, za bubny se zakládajícím členem Mňágy Karle Mikušem

Inu, vydávání podobných kompilací je činnost jistě záslužná, ovšem - pomineme-li kolísavou kvalitu jednotlivých písní, kterou koneckonců přiznává ve sleevnote i publicista Jaroslav Riedel - už jenom tím, že část jejího materiálu ztratila nebo brzy ztratí vydáním samostatných desek exkluzivitu, ubírá podobnému výběru právo na svůj vlastní život. A komu je pak vlastně určena? Hudební fanda radši v přehršli vydávaných alb investuje přímo do vybrané řadovky, kompetentních rádiových dramaturgů, kteří by po ní sáhli, je u nás jako šafránu (nebo mají svázané ruce) a novinářů, kteří o ní napíší, jsou řádově také jenom desítky... Nebylo by dnes, v době fenoménu jménem internet, smysluplnější - v případě, že její filozofií je především rozšířování posluchačových nových obzorů - vystavit ji ke stáhnutí či streamu na web, kde by byla k dispozici mnohem většímu počtu potencionálních zájemců, investovat nepoměrně menší prostředky jen do její propagace a ty ušetřené vložit do vydání regulérního alba některé z uvedených kapel?

55%