Tvorba petrohradských Messer Chups je ukázkovým příkladem moderního Gesamtkunstwerku: projekt se neomezuje jen na hudební vyjádření, ale vtahuje posluchače do svého mikrosvěta také pomocí propracované grafické stránky svých desek a koncertů. Škoda, že jsme ho ještě nemohli vidět u nás, i když se o tom před časem uvažovalo. Takhle musíme vzít zavděk alespoň několika alby Messer Chups, které k nám dovezl Tamizdat.

Hudbu téhle kapely lze popsat jako praštěnou kombinaci surfové hudby, obstarožní elektroniky a retro-filmových samplů. Hlavou Messer Chups (a podle všeho jejich jediným stálým členem) je světoběžník Oleg Gitarkin, který má zvláštní slabost pro americké, převážně béčkové, filmy z padesátých a šedesátých let minulého století. Odtud pramení nejen záliba v nadměrném používání bizarních filmových samplů na deskách Messer Chups, ale také celá sympaticky ulítlá ikonografie tvořící výše zmíněnou vizuální složku tvorby kapely.

Obaly jejích desek se hemží kolážemi s hororovou a sci-fi tématikou, stejně jako hudba Messer Chups, je ale i tato ikonografie posunuta do velmi zábavné roviny (analogií Gitarkinovy surfové kytary můžou být například domalované blesky vycházející na obalu alba Crazy Price tu z pistole překvapeně se tvářícího kravaťáka, jinde směřující z dlaní svůdné vampýrky s účesem a la Bettie Page). Podobně ujeté jsou i videoklipy Messer Chups, které kombinují estetiku nízkorozpočtových avantgardních filmů se zmíněnou "pokleslou" ikonografií.

Po hudební stránce překvapuje už šestá deska Messer Chups svojí komplexností: čím víc ji posloucháte, tím víc se vám začnou odhalovat její skrytá zákoutí - jednou si všimnete zajímavého samplu, podruhé vás zaujme neobvyklá instrumentace jako v případě harfového začátku skladby Gangster They Called Horizont Man. Instrumentální zdatnost je zjevně pro Gitarkina jedním z klíčů k výběru spolupracovníků, jak ostatně ve třech skladbách dokazuje i přítomnost ruské mistryně ve hře na teremin Lydie Kaviny.

Těžko vyzdvihovat nějakou konkrétní skladbu, spíš lze upozornit na něčím pozoruhodná místa desky. Tak například track Anton La Vey 66.6 FM je instrumentální verzí kompozice Szomorú vasárnap od maďarského skladatele Rezsa Seresse, jejíž poslech údajně inspiroval v Maďarsku k sebevraždě sedmnáct lidí během tří let (pod názvem Gloomy Sunday ji můžete znát z repertoáru Billie Holiday). Album uzavírá remix skladby Import Export, jehož autorkou je Vicki Bennett známá pod pseudonymem People Like Us.

Pokud lze téhle desce vůbec něco vytknout, tak to, že dva ze tří videoklipů tvořících už tradičně obsah datové stopy byly k vidění už na předloňské bestofce Messer Chups s názvem Cocktail Draculina. Tvůrčí krizí bych to ale nenazýval - ta přijde, až Gitarkin nebude schopný přijít s tak svěží a nápady hýřící hudbou, jaká je ke slyšení na albu Crazy Price.

85%

navštivte:
www.messerchups.ru/