Štěpán Smetáček je žádaným studiovým i koncertním bubeníkem, jehož služeb od konce osmdesátých let využila řada známých kapel a interpretů, z nichž zmiňme namátkou Řetěz (první, heavy metalové angažmá), Arakain, Vitacit, Wanastowi Vjecy, Lucii, Annu K, King Size, Lenku Dusilovou, Die El. Eleffant!? a mnoho dalších. Překvapivým faktem pro mnohé bude, že vedle toho od poloviny devadesátých let "dělá" vlastní projekt New Orchestra of Dreams. První album "...to be continued..." si v roce 1996 vydal Štěpán vlastními silami a nahrál si na něj i veškeré nástroje. Na následujících deskách (Thru 1999; Drumart 2002; Loserlogy 2003), včetně té aktuální naplňoval (dost možná bezděčně) ideu názvu projektu a k nahrávání a posléze i ke koncertům začal zvát četné hosty, s nimiž se během let potkával na pódiích i ve studiích. Konkrétně na "Rock ´n´ roll from Prague" jde o známé jazzové dechaře Františka Kopa, Karla Růžičku, Františka Jelínka, basového ekvilibristika Vladimíra Gumu Kulhánka, jeho neméně zdatného československého kolegu Martu Minárika, známého především z Lucie, kytaristu Mirka Chyšku, s kterým ŠS hrával v all-star kapele Die El. Eleffant!? a konečně o vokalisty Lenku Dusilovou, Mr. Dollmana, Adama Keddama a Seiline Vallée.

Devět přítomných skladeb je možno rozdělit do třech základních kategorií. Do první, řekněme experimentální lze zařadit otvírák Hallo, jenž je celý v Smetáčkově instrumentální režii, a jako spíše rytmický než melodický úvod vám o albu příliš neprozradí. Dramadrum remix přerůstá až kamsi do "elektronického tanečna" a klidně bych si jej dokázal představit v repertoáru dalšího významného bubnobijce Česka, Pavla Fajta.

Druhá kategorie by mohla obdržet nálepku: model s rockovými hranami. Vměstná se tam tvrděrockový Nejdražší refrén / The Grand Refrain s vokální manýrou odposlouchanou od Kodyma z WV a podporou Lenky Dusilové, stejně jako Bubble Crash, což je multietnická vokální spolupráce (k slyšení je angličtina, francouzština, arabština a čeština), jež se od zbytku alba vzhledem k spojování ethno inspirací, "dickdaleovské kytary" (jo, té surfové z Pulp Fiction) i vlivů současné tvrděrockové scény poměrně výrazně liší.

Nadpoloviční většinu na albu získala lobby koketující se "starou dobrou muzikou", kterou ŠS a spol. servírují posluchačům s předem očekávanou profesionalitou: Dollman je svěží blues rock nazvaný podle účinkujícího zpěváka Dollmana. Rock 'n' roll toboggan má i přes svůj zavádějící název blíž spíše k jazzu a funku - nahrávka byla pořízena na koncertu N.O.D. v Lucerna Music Baru a smíchána ve studiu Žentour Janem Černým (hrával ve stejnojmenné a dnes již neexistující kapele, jež s Jankem Ledeckým za mikrofonem slavila na přelomu osmdesátých a devadesátých let velké komerční úspěchy) a exceluje v ní mohutná dechová sekce. Babycool bych vzhledem ke koketérii se swingovou náladou nazval čímsi jako příjemně uvolněným synkopický rockem. Skladba Pražská má sice barově-bluesový nádech, ale celkově i díky střídání low&hi zvukové kvality a "techno" vsuvkám zní poněkud kostrbatě. Posledním článkem "traditional music" je ležérní jazzůvka Na drogách, jejíž kouzlo roste s kontrastem kouzelně staromódní "easy" hudby a psychedelicky drogového textu.

Tvorba N.O.D., resp. Štěpána Smetáčka bezpochyby za pozornost stojí. Relativně nízké ohodnocení aktuálního alba přičtěte na vrub nesourodosti předkládaného materiálu, díky čemuž zní album jako sice zajímavá, leč roztříštěná hudební mozaika.

60%

navštivte:
www.smetacek.com/

poslechněte si:
www.smetacek.com/audiovisual.htm