Ano! Pilně se snažím tvořit hudbu, která by byla zároveň zajímavá i zábavná. Dlouhá léta mě přitahuje experimentální scéna (mezi mé oblíbence patří Carsten Nicolai a Christian Marclay), ale baví mě i spousta jiné hudby z minulosti i současnosti. Mým cílem je proto skládat hudbu, které není těžké porozumět, ale která nepostrádá ani určitou hloubku, aby ji mohl posluchač vnímat tak povrchně anebo tak do hloubky, jak se mu zlíbí. Otázkou je, proč chci být zábavný. No jednoduše proto, že lidi mají rádi, když je někdo baví. Proč být nudný a dělat totéž, co všichni ostatní? Proč nezkusit posluchače překvapit a pobavit, aby to chtěli poslouchat pořád dál a dál? Myslím, že spousta akademických hudebníků si uvědomuje to bezpečí avantgardy a díky tomu se často stávají dogmatiky.

Tvé skladby někdy vykazují známky určité naivity (nebo dětinskosti), kterou zdá se užíváš zcela cíleně. Jakou roli tento prvek hraje v tvé tvorbě a čeho chceš dosáhnout jeho užíváním?

Zajímavá otázka, i když ji popravdě řečeno tak úplně nerozumím. Snažím se využívat určité jednoduché hudební prvky jako třeba disko tleskání na druhém a čtvrtém beatu. To znáš s každé disko nahrávky a tím, že to používám, se k nim hlásím. Nicméně, a to bych chtěl zdůraznit, některé jednoduché a "běžné" hudební prvky používám jednoduše z toho důvodu, že zkrátka báječně fungují. Do skladeb se třeba dává rytmus 4/4 proto, aby lidi víc cítili ten beat. To je prostě něco, co funguje a basta. Já chci dělat komplikovanou hudbu, ale nikoli vyráběnou z jakési elitářské pozice.

Ačkoli se v některých skladbách přibližuješ chytlavým hitovkám, pořád tu je ten nádech dělání si legrace a snaha vytvořit variace, které jsou tak trochu perverzní. Je tvá hudba v nějakém ohledu perverzní?

Dělám si snad z hudby legraci? Ne, to ani náhodou. Sampluju hudbu, kterou hluboce miluju a které si vážím. Nejde o nic negativního. Určitě tu je nějaký nádech ironie, ale to podle mě není negativní. Přesto si myslím, že hudba, kterou dělám, je perverzní. Snažím se tvořit muziku "chytlavou", ale zároveň i zajímavou. V minulosti jsem za tímto účelem rozpitvával různé žánry, čehož výsledkem byly zvláštní hybridy, které se k něčemu blíží, jako třeba k heavy metalu, ale které vlastně nejsou dostatečně metalové na to, aby heavy metalem skutečně byly.

A co si myslíš o dnešním mainstreamu?

Myslím, že většina je totální shit. Na druhou stranu se ale sem tam objeví úplně úžasný popsongy, který jsou tak průzračný a účinný, že je prostě musíš respektovat. Myslím, že jedním z nich byl třeba hit Toxic od Britney Spears.

Zaslouží si být zesměšňován?

Jistě, proč ne. Mně se ale nelíbí samplovaná hudba, která je udělaná tak, aby se dala snadno prokouknout. Třeba spousta bootlegových mashupů vzniklo jen s cílem z něčeho si vystřelit, jakoby říkali "no není to legrační"? jenže ono to celkem vzato legrační není. Mimoto se mi zdá, že tihle hudebníci si myslí, že jejich potenciální publikum si zaslouží být určitým způsobem potrestáno... Ale já chci lidi jenom objímat a jen tak vysedávat a popíjet kafe... Ha!

Když se zaměříme více na živé hraní, dá se říci, že koncept nehybné postavy umělce skrytého za laptopem se stal dosti nudnou záležitostí. Ty se to snažíš zvrátit a proměnit vystoupení v živější a zábavnější show, aby si ho návštěvníci více užili. Jak to děláš?

No, snažím se zbourat tu laptopovou bariéru mezi mnou a publikem. S lidma si povídám a říkám spoustu pitomostí, křečovitě tancuju a blázním. V podstatě dělám to, co každej dobrej rock'n'rollovej performer. Na pódiu jednoduše řádím jak pominutej.

Jaký je tvůj recept na dobrou show?

Ne že bych s tím měl nějak hodně zkušeností, ale rozhodně PODPORUJU NAHOTU. Hej, Pražáci, doporučuju odhazovat svršky! Jo a dobrý jsou taky nějaký dělbuchy...

Jak bys definoval hudbu, kterou hraješ? A proč sis vybral právě takovou?

Těžká otázka. Z určitýho pohledu se spíš než za muzikanta považuju za hudebního historika, ten materiál ale prochází tak zásadním přepracováním, že si to přeci jen troufám označit za originál. Hm... Nevím. Prostě tomu říkej Cock Rock Disco. Tak se jmenuje můj label a docela to sedí.

O co se ve svých rozkouskovaných kompozic složených ze směsi diska, rockových sól a bláznivých rytmů vlastně snažíš?

Hudbu, která baví. Hudbu, která tě chytne a řekne: "let's rock, dude!"

Co máme čekat od tvého pražského vystoupení? Energií nabitý vysokorychlostní hardcore atak?

Jo! Nic míň! (A snad i nějaký ty naháče...)

navštivte:
www.cockrockdisco.com

poslechněte si:
www.cockrockdisco.com/MP3-page.html

Hynek Dedecius - autor je redaktorem časopisu HIS Voice