Jsi známý tím, že všechny nástrojové party na svých deskách nahráváš sám a že se radši naučíš na nový nástroj hrát než abys využil služeb nějakého profesionálního hudebníka. Proč?

Asi proto, že jsem posedlý kontrolou nad tím, co dělám. Chci všechny zvuky vytvořit sám a taky se rád učím hrát na nové nástroje.

Proč ale nespolupracuješ i s jinými lidmi? Bylo by to tak nějak jednodušší...

No, s tím jsem právě začal, protože zrovna pracuju na jedné z vůbec posledních John Peel Sessions, o kterou jsem byl požádán ještě než John zemřel. Snažím se přearanžovat čtyři ze svých skladeb pro osmičlennou kapelu. V ní je moje sestra, já a šest hodně talentovaných přátel, a dohromady se snažíme o jakési live verze s trumpetami, saxofonem, kytarami, bicí soupravou, dulcimerem, baskytarou atd.

Tvá hudba je velmi těžko zařaditelná. Neustále překračuješ hranice žánrů a používáš nejrůznější nástroje a metody. Proč je tvá hudba tak různorodá?

Protože se nerad nudím. V klubech - a v Londýně o to víc - je normální, že celou noc posloucháš jeden styl, ale to mi nevyhovuje. Já se snažím, aby má hudba byla pořád zajímavá - dělám jen takovou muziku, jakou bych chtěl sám poslouchat. K uším se mi až příliš často dostávají věci, kde se všechno řídí pravidly a kde člověk ví, jak budou následovat sloky, kdy přijde refrén, prostě ví, co bude následovat. Já se snažím dělat něco odlišného, originálního, protože to je podle mě mnohem zajímavější. Když si pořizuješ desku, zůstane ti navždycky a byl bys proto určitě radši, kdyby tě pořád bavilo ji poslouchat, než aby tě po pár týdnech omrzela. Snažím se tvořit něco trvalejšího.

Uživí tě hudba?

Sem tam jo, ale ne pořád. Není to jednoduchý.

Co tedy kromě muziky děláš?

Ále, jenom nudnou kancelářskou práci, nic, co by stálo za řeč.

Zdá se, že ti učarovaly čisté syntetické zvuky a takový lehce retro disco nádech - proč?

Ne všechny moje skladby jsou takové, ale ano, o některých se to říci dá. Jen bych byl nerad přišpendlený k jedinému stylu.

Nehraje v tom roli také vybavení, které používáš?

Co se týče vybavení, snažím se maximálně využít to, co mám k dispozici. Když jsem začínal, všechno vznikalo v mém počítači Commodore Amiga, protože jsem nic jiného neměl. Časem jsem si ale pořídil různé nástroje a ty si taky postupně našly cestičku do mých nahrávek. Na začátku ovšem vždycky stojí nějaká myšlenka, kterou se pak s využitím těch omezených zdrojů, kterými disponuju, pokouším co možná nejlépe vyjádřit.

Některé tvé skladby zní hodně tanečně - jaký je tvůj vztah ke klubové hudbě? Chodíš na parties?

Ale jo, baví mě dělat i taneční věci, protože sám hodně rád tancuju. Přijď na koncert a uvidíš, že dost tancuju i při vlastním hraní.

Rád se ale noříš i do světa indie kytarovek...

Baví mě poslouchat nejrůznější hudbu a to se posléze logicky odráží i v mé tvorbě. Při psaní vlastní hudby se sice snažím vyhýbat všem vlivům, ale je jasné, že se v ní mé oblíbené věci nějakým způsobem odráží.

A jaká hudba ti v současnosti připadá nejzajímavější? Co v poslední době nejvíce posloucháš?

Myslím, že pro tuhle otázku zrovna nejsem ta pravá osoba, protože já zase tolik nové hudby neposlouchám. Vždycky jsem se odvolával k Frankovi Zappovi a líbí se mi i spousta věcí ze 70. let, Joni Mitchell, Gentle Giants, pak taky americká kytarová parta Don Caballero anebo třeba Japonec jménem Kimi Takamutzimi. Obdivuju lidi, kteří dobře ovládají svůj nástroj.

Když jsme u těch kytar, jak ty osobně vnímáš ten typicky britský fenomén stále nových a nových kytarových hvězdiček a ustavičného hledání dalších Beatles a Oasis?

To je hrůza. Všechny ty kapely zní nudně a nepřináší v podstatě nic nového. Ale je tu taky spousta kapel, které třeba nedosahují takové popularity - jako třeba anglická skupina Cardiacs. Ti jsou na scéně někdy od roku 1978 a jsou naprosto úžasní a opravdu invenční... Mají spíš blíže k punku, ale doslova chrlí nápady. Dělají fakt neobyčejnou muziku, ale nejsou tak úspěšní, protože poslech jejich věcí vyžaduje trošku víc soustředění. Lidi většinou dávají na první poslech, po kterém hned vědí, že si danou melodii můžou zazpívat - takoví posluchači jsou ale lenoši, kteří se odmítají do muziky zakousnout trošku hlouběji a zůstávají jen na povrchu.

V tvých skladbách se ale taky najdou přímočaré refrény...

Ano, přesně. Refrény mohou být i v písničkách, které nutně nejsou v 4/4 taktu. V podstatě všechny hitparádové hity se dnes dělají ve 4/4, ale ve skutečnosti k tomu není důvod. Jenže to prostě tak je. Pořád nechápu, proč se lidi při skládání muziky takhle dobrovolně a neopodstatněně omezují. Když zapojíš své vybavení nebo uchopíš svůj nástroj, tak přece můžeš dělat naprosto cokoliv. Jenže většina těch, co si založí kapelu a s kytarou, baskytarou a bicími se zavřou ve zkušebně, nakonec vyleze s téměř identickou hudbou. A to je pro mě velkým zklamáním. Myslím, že je důležité, aby lidi vyhledávali muzikanty, kteří se snaží dělat něco odlišného.

Vraťme se k tvé desce Mastered By Guy At The Exchange - pochází to slůvko Exchange v názvu ze stejnojmenné sítě londýnských hudebních bazarů?

Máš pravdu, ty obchody se tak jmenujou, ale ne - The Exchange je prostě název místa, kde bylo to album masterované, masteringové studio. A Guy je opravdu jméno chlápka, který to dělal. Je to taková legrácka. Když se zaměříš na texty na deskách, objevíš tam dlouhé seznamy producentů a informace o tom, kde to bylo natočeno, jaké mikrofony se používaly a kolik cukrů si ten který chlápek dával do čaje, což jsou podle mě naprosto zbytečná a nudná fakta. Zdálo se mi, že vlastně nikdo nic takového nepotřebuje vědět a tak jsem to z recese dal jako název alba.

Jsi hudební fanatik, který neustále kupuje hromady desek?

Dá se to tak říct. Desky kupuju už od útlého mládí, většinou v bazarech, protože nejsem moc bohatý.

Zmiňované album vyšlo přede dvěma lety - připravuješ novinku?

Prozatím jsem byl příliš zaneprázdněný prací a koncertováním. A psaní skladby mi většinou zabere spoustu času - v průměru potřebuju na jednu písničku tak dva měsíce. Nové album bych měl dokončit v létě příštího roku. Něco málo už mám načaté, ale je to zatím v počátečním stádiu. Jsem tak trochu perfekcionista a snažím se, aby všechno přesně sedělo, což obvykle trvá dlouho. Bude to mix zpívaných (zase já a má sestra Becky) a instrumentálních věcí, aby to bylo různorodé.

Při živém hraní jsi dříve používal různé hračky a primitivní elektronické nástroje, bude to tak i v Praze?

Bude to trošku jiné, ale víc neprozradím. Jednoduše přijď a uvidíš, aspoň to bude překvapení.

navštivte:
www.maxtundra.com/

poslechněte si:
www.dominorecordco.com/

Hynek Dedecius - autor je redaktorem časopisu HIS Voice