Novinky

Občas nás kvůli názvu považujou za satanisty...

O začátcích i současnosti Posmrtných zkušeností - The A.D.E. jsem si povídal s jejich kapelníkem Milošem Kočím. Tento rozhovor vzniknul minulý čtvrtek v rámci naší pravidelné Freemusic show na Rádiu Akropolis.

posmrtnezkusenosti.jpg Jelikož jsme spolu ještě rozhovor nedělali, začněme asi od začátku...je to asi už trochu klišé otázka, ale můžes popsat okolnosti vzniku Posmrtných zkušeností?

Já jsem od malička zpíval, i v hudební škole, maloval jsem a chtěl jsem dělat nějakou uměleckou školu. Rodiče mě ale přemluvili, abych dělal nějakou "slušnější školu". Na tý slušný škole to ale nejen pro mě bylo děsný trápení, a tak jsme si asi někdy ve druháku založili kapelu. Chodili jsme hodně na přednášky východní filozofie, zajímala nás magie a to, kam až člověk sám může dojít svojí vnitřní silou. No a na jedný přednášce, která byla ve švédský angličtině (...a proto taky máme ten divný název The A.D.E...), ten pán vykládal: "člověk prožije posmrtnou zkušenost, třeba klinickou smrt a najednou přehodnotí život, změní svůj žebříček hodnot... A to slovo posmrtná zkušenost se nám líbilo, v tý době jsme ještě neuměli příliš hrát pospolu a tak jsme řešili hlavně název, který je pro kapelu samozřejmě důležitý, ostatní taky říkali, že je to napadlo a tak to vlastně vzniklo...

To sousloví je ale opravdu dost netradiční, měli jste s ním nějaké problémy, nebo jste naopak zažili nějako veselou příhodu? Myslím, že alespoň starší generace jej jenom tak nezkousne...

Tak to jsi docela velkorysý k mladý generaci, protože někdy to nezkousnou ani mladý. Často nás kvůli názvu považujou za nějaký metalisty nebo satanisty, dostali jsme dokonce nabídku hrát na jednom metalovým festivalu, patrně bez toho, že by nás slyšeli... na gramofirmě zase říkali..."obal, ten musí bejt hrozně barevnej, aby bylo vidět, že jste veselá kapela, protože by to některé zákazníky možná děsilo"...ale samozřejmě jsou i lidi, kteří tuší, s čím je ten náš název spojený...

Když už jsi zmínil vaši desku, ona tenkrát vyšla u EMI. Z dnešního úhlu pohledu to vypadá docela překvapivě, firmy hrají více na jistotu...ostatně novou desku si vydáváte sami... Jak k tomu tenkrát došlo?

Byla to asi trochu zvláštní doba a máš asi pravdu v tom, že dnes už by se to asi nestalo. Já si ani přesně nevzpomínám, jak to tenkrát přesně bylo... Každopádně jsme byli v takovým rádiu jako je to vaše, Rádio Regina...je to už pěkně dávno, asi rok 95... a byl tam s námi Dušan Randa, kterého naše muzika bavila a tak odnesl nahrávku na EMI svojí kamarádce, která to předložila tamním talenscoutům se slovy: "tady je jedna nová výborná kapela" a oni si to poslechli...
My jsme tenkrát vydání desky ještě neřešili a nechali jsme to volně plynout. Tu najednou po dvou měsících - a já jsem samozřejmě vůbec netušil, že se něco takovýho stalo - mi někdo volá: "Dobrý den, vy jste pan Kočí?" a já říkám "no Kočí jsem" a vrtá mi hlavou, že jsem zase zapomněl zaplatit nějaký pojistění nebo revizor mě předtím chytil...a oni..."my jsme z EMI a chceme vám vydat desku!"
Pak se to teda táhlo ještě asi dva roky, hudba se ještě trochu upravovala, ale myslím že k dobru věci, byli peníze třeba na mastering, který se tenkrát dělal v Rudolfinu...dneska už se některý desky masterujou v Londýně, což je zase další posun... ale prostě na EMI to donesl člověk z rádia...

posmrtnezkusenosti.jpg To byla asi ještě zlatý časy. A jak jste následně byli spokojený se spoluprací s gramofirmou? Existujou různý zvěsti, jak se firmy na mladou kapelu vykašlalou, nepropagujou méně prodejný záležitosti...

Já budu mluvit za sebe, protože někteří členové kapely to vidí jinak... Gramofirma částečně využívala toho, že jsme se už asi tři roky před vydáním docela snažili dát vědět na různý místa, že existujeme, na druhou stranu nám i dost pomohla. Třeba přišel dopis, že máme za dva dny jet na šňůru dělat rozhovory a hrát po moravských rádiích a my jsme ani neměli auto a sehnali jsme ho jen tak, tak...

Měl jsi pocit, že tehdy nastal nějaký zlom ve vašem fungování?

Zlom snad asi ani ne, ale hodně nám třeba pomohl klip, který nám firma zaplatila. Byl sice nízkorozpočtový, ale umožnil nám natáčet na filmový materiál, setkat se s lidma s FAMU a našimi kamarády a pracovat relativně na profi úrovni. Ale přece jenom možná tam byl nějaký zlom, cítili jsme třeba větší respekt k naší kapele, když jsme přijeli hrát někam na festival, to, že jsem vydali u velký gramofirmy nám dodalo nějaký "zvuk", přitom je to takový relativní, ale ono to tak u nás někdy funguje...

Před pár lety jste prodělali docela velký personální změny, jak k tomu došlo?

K těm změnám tenkrát došlo vlastně proto, že část tehdejší kapely už nechtěla hrát takhle spolu a šli si vlastní cestou, já osobně jsem se chtěl zase zastavit a na chvíli si pročistit palici...měl jsem v tu dobu takový legrační období, kdy mi přišlo být vůbec divný lízt na pódium a předvádět se tam... ale za nějaký čas se ta chuť vrátila, tehdejší dívka mi říkala: "mě se to sice líbí, ale ty tady pořád hraješ, lítáš po bytě, běž si s tím prosím do zkušebny"...začal jsem potkávat i nový muzikanty, kteří hudbu viděli zase jinak, pak jsem na jedný procházce potkal Huga, který hrál i v tý starý sestavě a tak se to zase poskládalo a hudebně se to posunulo trochu jinam, což jsem chtěl...

Ty jsi říkal, že ta nahrávka má 42 minut, tak proč tomu říkáte maxisingl?

Já to nepovažuju za úplně regulérní album. Jednak by to mohlo být lépe nahraný, ale to jde vždycky a jednak je tam několik několik poslechově náročnějších skladeb. Je to spíš zaznamenaná určitá etapa kapely a taky je to dárek fanouškům, kteří se často vyptávali, jestli máme novou desku. A tak jsme nakonec udělali určitý kompromis mezi regulérní deskou třeba pro gramofirmu a tak, jak bychom si to udělali zase úplně po svým. Takže jsou tam jednak klasický písničky a jednak třeba delší věci kolem sedmi minut, kde je didgeridoo, který někdo bere jako očišťující nástroj a někdo jako hučení...

posmrtnezkusenosti.jpg Desku si vydáváte sami. Je to proto, že jsou méně stravitelné věci nebo se vlastně nenašel někdo, kdo by tu desku vydal, anebo jste si ji vyloženě chtěli vydat sami?

My jsme začali nahrávat a ještě jsme ani nevěděli a ani nás nějak moc nezajímalo, kdo tu desku bude vydávat. Jenom jsme měli pocit, že by to už chtělo některý písničky pustit ven, protože už je hrajeme třeba čtyři roky a taky sami už jsme chtěli mít nějakou desku doma, abychom si pak mohli říct: jo takhle jsem tenkrát hráli... Jednání z gramofirmama začalo vlastně až před pár týdny a proto je to hektický. Zkusili jsme dvě z těch velkých a nějak to nedopadlo, Hugo měl stejně pocit, že si to opravdu máme udělat sami.

A co malý firmy? Třeba Indies jsou už dnes zavedená a úspěšná značka...

V tý rychlosti jsme zkoušeli jenom jednu malou firmu a tam to dopadlo tak, že bychom si stejně museli všechno udělat sami, nacpali bychom do toho spustu vlastních peněz a firma by toho zase tolik neudělala. To už je pro nás skutečně lepší udělat si to všechno sami, mít za to svou zodpovědnost, starosti, ale taky větší svobodu a udělat si lepší propagaci, než by pro nás zvládla tahle firma.

A jak to bude s distribucí desky? Protože jedna věc je vydat si desku a druhá dostat ji do obchůdků...

Právě distribuce byla jeden z mých argumentů, že to samovydávání není zádná legrace. Každopádně část našich desek bude v distribuci Black Pointu.

Kdy budete album křít a bude na něm něco speciálního?

Křest proběhne už toto pondělí 22. listopadu od osmi večer a jako hosté se na něm představí celkem tři kytaristi (zvukaři jsou často nervózní, že máme málo kytar, tak teď jich budou mít dost...) a Mardoša z Tata Bojs, který to pravděpodobně pokřtí a taky si s náma zahraje v jedný písničce na basu, protože s náma hrál v roce 95.

Za závěr si musím postesknout, že vaše webové stránky zrovna nepatří k těm nejudržovanějším...

To je bohužel neschopnost našeho webmastera, já už jsem mu dodával třeba historii kapely, leč na webu se neobjevila.

Díky za rozhovor.

navštivte:
www.theade.cz/

poslechněte si:
www.theade.cz/ke-stazeni/