Novinky

Ahmed má hlad - Magadan

ahmedmahlad.jpg Ahmed má hlad - Magadan
17 skladeb, Indies Records

Již na studiovém debutu této všeslovanské hudební úderky byla patrná fascinace kapely městem Magadan, jehož paneláková sídliště ční k nebi na samém východě Ruské federace. Na počest průkopnické cesty zástupce souboru Štěpána Černouška do tohoto bohem zapomenutého kraje, bylo Ahmedovo nové album příznačně pojmenováno Magadan.

Skupina je nahrála za asistence Ondřeje Ježka ve studiu JáMOR, což se pozitivně projevilo na zvukové kvalitě zaznamenaného materiálu. Ačkoliv tvorba kapely stále vychází z lidových kořenů, na ploše aktuální nahrávky se v mnohem větší míře uplatnila tvůrčí invence jejích členů. Na rozdíl od debutu se totiž zúčastnění minimálně v polovině případů odhodlali odpoutat od původního nápěvu (pokud byl vůbec k dispozici) a vlastními silami zhudebnili lidovou poezii. Značný skladatelský potenciál v tomto směru projevil především klarinetista a saxofonista Mikuláš Kroupa, jenž je (spolu)autorem významné části čerstvého repertoáru. Na jedné straně tudíž máme původní texty, jež jsou kromě dvou případů dílem kolektivního lidového tvůrce, na druhé straně hudbu, na jejímž vzniku se "lid" podílel jen zčásti. Dvěmi zmíněnými výjimkami jsou v ruštině zpívaná sága o baskytaristově výpravě do Magadanu (Magadan) a bulharská óda na hrdinský čin kytaristy Jana Žemličky, který v písni Ivan Kiflov zabíjí medvěda sužujícího nebohého pasáčka ovcí.

Lidové písně tentokrát pojednávají více o kozácích a běloruských pijanech, než o konfliktech křesťanské ráje s Turky. Devět z patnácti lidových textů totiž pochází ze slovanského východu. V porovnání s prvním albem tudíž spatřujeme tematický odklon od Balkánu, jenž míval v tvorbě Ahmeda dominantnější pozici. Neznamená to však, že skupina zcela ztratila zájem o jihoslovanské junáky a jejich lepé děvy. Mimo zmíněného Ivana Kiflova se za jejich čest a bezpečnost bije rovněž kralevič Marko, jemuž se v úvodní písni nahrávky (Marko) staví do cesty zlomyslná víla Stojna. O potížích se svým partnerem či milovaným hochem vypovídají nejen běloruské pěvkyně (Rasa žyta rasila, A ja svamu milamu), ale také jejich kolegyně z Makedonie (Dobro) a Polska (Ogródeczek). Lidovou tvorbu západních Slovanů kromě posledně jmenované skladby reprezentuje moravská píseň Na vrch Lopeníčka.

Posun směrem na východ je patrný též po hudební stránce. Nejspíše je to dáno nejen výběrem vhodných textů, ale také povahou Kroupova autorského rukopisu a osobními preferencemi členů kapely. Pro Ahmeda je ke všemu typické volné míšení hudebních vlivů z více oblastí. Jako symbolický příklad tohoto přístupu může posloužit srbská píseň Javor, v jejímž úvodu se rozezní balalajka, ačkoliv se ve skladbě zpívá o jihoslovanském hudebním nástroji guslích. Charakteristickou složkou repertoáru souboru jsou skočné písně, které nejlépe vyznějí v koncertním provedení. Vzhledem k tomu, že při povrchním poslechu nahrávky mohou takové "vypalovačky" působit jednotvárným dojmem, kvituji skutečnost, že kromě Ahmedova ustáleného muzikantského náčiní (kytara, baskytara, bicí, klarinet, alt saxofon, soprán saxofon, akordeon) zaznějí na několika místech alba hostující nástroje, které většinou daným skladbám dodávají na čitelnosti.

Například takový Dunaj s dojemným textem v chorvatštině pokládám právě díky povedenému hostování kontrabasu, violy a houslí za jeden z nejzdařilejších momentů celého alba. Zároveň tato píseň spolu se starší skladbou Taja večer potvrzuje, že skupině sluší i zadumanější poloha. Domnívám se, že by vůbec nebylo na škodu, zařadit do repertoáru více poklidnějších písní.

Všechny původní texty s překlady do češtiny tentokrát nalezneme přímo v bookletu desky. Některé skladby hudebníci věnují "automobilce GAZ" nebo "žižkovskému restauračnímu zařízení Bosna Grill". Činí tak na datové stopě, jež kromě MP3 a textů obsahuje několik fotoseriálů ze života kapely. Ty jsou obvykle šťavnatě okomentovány. Kupříkladu popisek k fotografii propoceného zpěváka Andreje ze série Děs na Rychtě 24. 3. 2003 dlí: "Andrej si nečekaně namazal tělo motorovým olejem a odstartoval krvavou všeslovanskou freakshow." Nejoriginálnější součástí datové stopy je fotografiemi opatřený Ahmedův kalendář, pomocí něhož se dozvíme, v čem je každý den roku pro skupinu významný. Při vložení disku do počítače se automaticky zobrazí den odpovídající skutečnému datu v kalendáři. Ke dni vzniku této recenze Ahmedův kalendář praví: "Roku 1975 byla příkazem prezídia Nejvyššího sovětu RSFSR ze dne 14. prosince obec (rabočij posjolok) Tyndinskij povýšena na město oblastního významu, které dostalo nové jméno Tynda. /.../ Skomírající dnes již jen čtyřicetitisícové město právem znamená pro kapelu Ahmed má hlad totéž, co pro katolíky Řím, muslimy Mekka, stalinisty Pchjongjang, či Štěpány Černoušky Magadan."

Vydařená Ahmedova prvotina Salám a Lajka (2002) si zasloužila dostatečně prokádrovaného a spolehlivého nástupce. Především díky využití rezerv v autorském potenciálu některých členů souboru, Magadan ve zkoušce obstál a já jej považuji za hmatatelný důkaz velice slušně splněného dvouletého plánu. Pevně věřím, že strůjci pracovního úspěchu v dohledné době nepřejdou na pětiletky.

90%

navštivte:
www.ahmedmahlad.cz/

poslechněte si:
www.ahmedmahlad.cz/Udaje/hudba.htm