Novinky

Slovinci nám rozumějí aneb rozhovor se skupinou Ahmed má hlad

ahmedmahlad.jpg Zapálení rockoví šiřitelé povědomí o lidové hudbě slovanských národů Ahmed má hlad pokřtili 4. 11. 2004 v Brně svou druhou studiovou nahrávku Magadan, pojmenovanou po ruském dálnovýchodním městě, k němuž kapela cítí zvláštní náklonnost. Při té příležitosti jsme bubeníkovi Filipu Hrubému (F) a kytaristovi Janu Žemličkovi (J) položili několik otázek.


Dnes večer jste pokřtili svou druhou desku. V čem se nové album liší od vašeho studiového debutu? Odkud jste tentokrát čerpali písně?

F: Nová deska je dynamičtější a rockovější, což je z velké míry dáno tím, že jsme natáčeli v lepším studiu (jáMor).
J: Od předchozího alba se Magadan liší zvukem a tím, že větší část nahraného repertoáru pochází z oblastí bývalého SSSR.
F: Nové album je rovněž více autorské. Podstatnou část skladeb napsal náš klarinetista a saxofonista Mikuláš Kroupa. To je velká změna oproti předchozí desce.

Skutečnost, že se Ahmed stále více obrací pro inspiraci na slovanský východ bylo možné pozorovat již během vašich posledních vystoupení. Co je důvodem tohoto směřování na východ?

J: Důvodem jsou především texty. Zjednodušeně řečeno se nám texty z Ukrajiny líbily více než ty z Balkánu.

Odkud texty čerpáte?

J: Na rozdíl od hudby se jedná o texty lidové a většina z nich pochází ze sbírek Ludvíka Kuby Slovanstvo ve svých zpěvech.
F: Kromě lidových písní jsou na desce dva texty z naší dílny. Jeden pojednává o cestě baskytaristy Štěpána Černouška do Magadanu a druhý je o tom, jak Honza Žemlička alias Ivan Kiflov zabil medvěda na břehu Ochridského jezera.
J: Velmi realistický text. Já jsem zabil medvěda...

ahmedmahlad.jpg Jediný slovanský národ, jenž doposud není zastoupen v repertoáru kapely jsou Slovinci. Filip má za sebou studijní pobyt ve Slovinsku. Kdy Ahmedovu všeslovanskou sbírku obohatí slovinský prvek?

F: Slovinský vliv se v naší hudbě projevuje od začátku. Na vlastní kůži jsem si ověřil, že Slovinci mají rádi polku, přičemž většina mých rytmů je v podstatě polkových. Protože ale toto slovo v Česku často vyvolává negativní asociace, tak se k tomu příliš nehlásíme.
J: Slovinci nám rozumějí. Jihoslovanským jazykům každý Slovinec rozumí. No, nevím, jak je to s bulharštinou, ale myslím si, že ani s tím nebudou mít velké problémy. Srb bulharsky rozumí. Slovinec rozumí Srbovi, tak doufejme, že nám budou rozumět.
F: Já si myslím, že se Slovinci nemáme problém.

Zpracovat slovinskou lidovou píseň se tedy nechystáte?

J: Dalo by se to zařídit, kdyby se našel dobrý text. To se zatím nestalo. Částečně to bude tím, že Kuba zřejmě ve Slovinsku příliš nesbíral. Slovinsko taky není dostatečně hudebně exotické. Stejně jako u nás tam má lidová hudba nejčastěji pokleslou, barovou podobu.
F: V podstatě se jedná o nám dobře známou rakouskou polku hranou dechovkami. Nejzajímavější lidová hudba se ve Slovinsku hraje na hranici s Chorvatskem.

Vystupovali jste někdy v zemích, odkud pocházejí písně, které interpretujete? Pokud ano, s jakými reakcemi tamějšího publika jste se setkali?

J: Vystupovali jsme ve všech třech pobaltských zemích, kde pochopitelně žije mnoho Rusů, Ukrajinců a Bělorusů. Stejně tak jsme hráli na Balkáně, ale v Bukurešti. Žádnou rumunskou písničku ovšem v repertoáru nemáme. Zato hrajeme několik polských písniček a v Polsku jsme vystupovali. Poláci byli celkem milí a zdálo se, že jim naše interpretace nevadí. Na Slovensku jsme zase představili naše kvazi slovensko-polské písně. V Rumunsku a v Lotyšsku o nás tamní televize natočily pořady, které nikdo z nás neviděl. Ten lotyšský je prý dlouhý padesát minut. Lotyšská televize zřejmě trpí velkou nouzí o pořady.

ahmedmahlad.jpg Jak se za dobu vašeho koncertování proměnilo publikum kapely? Opadá již vlna zájmu o balkánskou hudbu?

F: To nevím. Já to naše publikum vlastně moc neznám.
J: Zásadní proměna tkví v tom, že na začátku jsem většinu publika znal a dnes je to naopak. F: Nechci, aby to znělo nabubřele, ale já mám subjektivní dojem, že na našich koncertech v prvních řadách tančí takové mladé slečny. Ty máš, Honzo, jiný dojem?
J: No nemám...
F: Takže jsme se vlastně shodli. Ty mladé slečny tam dřív nebývali. Vlastně nevím... Já bych řekl, že naše publikum tvoří mladé slečny v prvních dvou řadách a publikum skupiny Neočekávaný dýchánek. Když Dýchánek nehraje, tak ti lidé přijdou i na nás.

Máte nějaké konkrétní plány do budoucna nebo záležitostem kolem kapely necháváte volný průběh?

F: Já si myslím, že vše probíhá spontánně. My řešíme takové věci jako, jestli se sejdeme na zkoušku nebo, jestli se nám podaří dorazit na nějaké místo v určitý čas. Od koncertu do koncertu a od zkoušky do zkoušky. Vždycky je to pro nás veliký výkon. Dáváme si občas podmínky typu: absence jednoho člena kapely na zkouškách by neměla překročit 15 procent, ale nějakou strategickou koncepci vývoje kapely nemáme.
J: Strategická koncepce se k nám opravdu mimořádně nehodí. Dokud nás to bude alespoň trochu bavit, tak budeme hrát. Mě to třeba docela baví. Neumím to, vůbec to neumím, ale baví mě to.
F: Mě třeba ty koncerty baví jako výlet. Mám rád výlety. Myslím si, že je podstatné, že většina z nás to bere jako výlet. Líbí se nám, když se někam jedeme podívat.

navštivte:
Ahmed má hlad www.ahmedmahlad.cz/

poslechněte si:
Ahmed má hlad www.ahmedmahlad.cz/Udaje/hudba.htm