Už v osm hodin natřískaná Stará pekárna s napětím (i když to možná ani ne) očekávala koncert brněnských rock&funk&fuck&rollových Annie's Trip, takže ani nebylo důvodů začátek příliš protahovat. Jejich vlastní definici žánrového zařazení bych trochu poupravila, aby nevznikl dojem nějaké extrémní alternativněí nestravitelnosti. Nebránila bych se odkazu na dobu, kdy se kapela jmenovala Zastavárna Blues Band, protože (pravda trochu divočejší) stopy rhytm and blues tam zůstaly, jako třeba v Game. Stejným způsobem, jakým vás tady přesvědčí o vlivu blues, to funguje u Cigarettes and Whiskey (funk) nebo Think About It (punkpop). Při výčtu, kam až kapela svůj styl přesahuje (jazz, pacifický nu-metal), můžete nabýt dojmu, že každá skladba je takřečeno "jiná ves". Ne, není: na to je frontmanův hlas příliš specifický, jeho projev dává songům cejch vnitřní podobnosti.

Křížení stylů zvládá výborně nejen zpěvák, ale i kapela - kytarové vyhrávky a efekty ustupovaly base přesně tam, kde bylo třeba. Z playlistu složeného z obou demonahrávek Whatever a Annie's trip a několika nových skladeb rozhodně vynikly Don't Get Me Wrong, zmíněná Game, Letter a Unhappy Man. Koncert na Pekárně byl rozlučkový: Radek v kapele končí a na postu ho střídá Robert, o poznání větší exhibicionista a šoumen. Poslední věci, které kapela odehrála v novém složení, ukazaly, že to bude odklon od hlubokých melodických blues tónů a přiblížení se vyřvanějšímu punku. Jak jim to bude v novém šlapat si můžete poslechnout 4. prosince, kdy kapela vystoupí v brněnském Emvéčku.

Po posledním přídavku Annie's Trip jsem si to namířila o pár metrů dál - na Flédu. Nepřišla jsem ani moc pozdě, valmezáčtí Elektrick Mann ve své třetí skladbě právě vysvětlovali: "Nesnášim žádný sport - to jóóó, neni to mé hobby rači pudu do hospody!!" Že tam jeden ze tří frontmanů Mukas pobíhal v saténových trenýrkách, bylo opravdu to nejmenší, co tam toho večera bylo k vidění. Z Flédy si udělali takovou malou soukromou párty - hodně piva a cigaret, přisprostlých poznámek na sebe/svého manažera/lidi, no a pokud se domluvili ("Tak pánové, víme vůbec, co hrajeme za věc?!"), tak i něco zahráli a ...zazpívali. To šlo občas dost těžko, nejsem si jistá, jak moc svou ožralou image vzali vážně tentokrát, například Teletapiss byla tak falešná, že to bylo trochu moc, i kdyby to bylo schválně.

Většinu skladeb z alba Zhorovy streety (2004) a live desky Hrubý styl (2001) nicméně věrně odštěkali, ono tam zas nebylo tolik co zkazit. Jen namátkou: Lubikační gel, Jožo Ráž, Em O eR s háčkem E, V neděli se nedělá, Z.H.O.R., Akce (dokonce dvakrát). Majitelem "rapového zpěvu ala Cypress Hill" je dredatý Dr. Zhor, zdárně mu sekunduje Ice-B, dál kapela disponuje basou, dvěma kytarami a bicí doplňují bonga. Koncert sliboval hlavně zábavu, které jsem se dočkala, takže kritizovat primitivitu, prvoplánovost vulgarit a občasné skřípání nástrojů mimo záměr, by bylo zbytečné už jen z toho pohledu, že to tak tahle partička dělá vždycky.