25. října jsem navštívil Baráčnickou Rychtu, abych si poslechl polský objev posledních let - Motion Trio. Skupina mladých akordeonistů získala řadu různých ocenění a v současnosti vystupuje v různých koutech světa, navíc si zahrála společně s takovými esy jako je Bobby McFerrine, Tomasz Stańko, Michał Urbaniak a další. Očekával jsem tedy skvělý zážitek...

Do skromně zaplněné Rychty jsem přišel trochu pozdě a na pódiu už kralovalo polské trio, jehož hudba mě pohltila hned se vstupem do sálu. Elegantní trojice černě oděných hudebníků předváděla něco, co jsem ještě neviděl a dost možná, ani neslyšel. Šlo o kombinaci tradiční hry i postupů s modernější polohou, kterou si vypůjčili ze současné elektronické či rockové hudby, ale nechyběly ani industriální skřeky, ruchy a špetka vážné hudby. Místy se trio inspirovalo slovanskými lidovými motivy, nebo židovskou a francouzskou tradicí. Zkrátka zajímavá fůze mnoha stylů, žánrově zařaditelná snad do všezaštiťující škatulky world music, ale tím bychom si asi moc nepomohli. Každá kompozice byla něčím výjimečná, jinak kořeněná - jednoduše bylo celý večer co poslouchat.

Ve většině skladeb byl dominantní spodek, připomínající hraní se samply nebo rockovou rytmiku, kolem nějž se prolínalo několik melodických hlasů a to vše znělo dohromady velmi plně a prostorově. Některé kompozice působily téměř jako symfonické básně, tedy příběhově a velmi sugestivně, až mi běhal mráz po zádech. Všichni tři skvěle využívaly možností svého nástroje, hráli naprázdno (zvuk proudícího vzduchu, bez zmačknutých klapek) a hned se pouštěli do závratných výšek nebo svůj nástroj využívali místo perkusí. Přitom se nejednalo o nějaké bezhlavé experimentování - vše mělo svůj řád!

Z polských názvů skladeb si nepamatuji mnoho, snad jen do češtiny přeložený "Židovský tanec" a samozřejmě velmi působivý přídavek "Game over". Ten byl opravdu něco pro náruživé gamblery..pamatujete na tu základní počítačovou hru, kde ve spodní části obrazovky jezdíte s raketkou do stran a nad vámi se hemží hejno nepřátel, které se stále přibližuje a vy je musíte sestřelit? Stačilo jen na chvíli zavřít oči a už jste mohli hrát tu stupidní střílečku s nimi. Opravdu vtipný kousek, navíc zvukově věrný a naprosto precizní. Vzápětí následovala skladba "Vlak", kterou netřeba popisovat - zkrátka jakoby sálem prosvištěl na pátou kolej rychlík z Vizovic! Hravě odlehčený závěr parádního koncertu, jen škoda, že si ho většina z vás nechala ujít.

Na závěr ještě sestava:
Janusz Wojtarowicz (1971)
Marcin Galazyn (1975)
Pawel Baranek (1978)

PS: Mé díky za úžasný zážitek patří nejen muzikantům, ale také pořadateli, PJ Music! Na jejich webu www.pjmusic.cz najdete informace o dalších zajímavých koncertech, třeba o "9. Mezinárodním festivalu jazzového piana" nebo o festivalu eskymáckých zpěváků...

foto: JazzBoo