Vydáním třetí dlouhohrající desky "Summer in Abaddon" se dvojice Armistead Burwell Smith IV. a Rob Crow alias Pinback zařadila do stáje chicagského labelu Touch & Go po bok Enon, Black Heart Procession nebo TV on the Radio. Nástup k jednomu z nejvýznamnějších světových alternativních labelů zvládli hoši ze San Diega na výbornou.

Pravdou je, že dříví na oheň své kultovní pověsti přikládají Pinback vytrvale už celých šest let. Navíc Crow se Smithem nejsou na alternativní scéně žádní nováčci. A.R.Smith IV., vzhledem ke svému předlouhému jménu rozumně přezdívaný "Zach", získal první muzikantské zkušenosti v legendami opředené kapele Three Mile Pilot, která do světa rozšířila zvěst o plodném undergroundovém podhoubí San Diega. Z jedné větvě TMP se po jejich rozpadu vyklubali mysteriózní kabaretiéři Black Heart Procession, Zach ale pokračoval jiným směrem: pořídil si počítač, zavřel se doma a začal experimentovat s elektronicko-akustickými plochami. Spřízněnou duši našel v osobě songwriterského živlu Roba Crowa, se kterým se znali už z dob koncertů s TMP. Z nekonečné řady kapel, ve kterých Rob Crow kdy figuroval, stojí za zmínku určitě Thingy či Heavy Vegetable, stejně tak je ale RC nadmíru produktivní a ceněný sólový hudebník.

Hledač nekonvenčních syntetických zvuků Smith a lo-fi písničkář Crow vytvořili v roce 1998 překvapivě kompaktní tvůrčí tandem a jejich dvě řadovky, série EP a v případě Pinback zvlášť pilně vydávaná limitovaná živá EP nadchla hlavně kritiku a vybudovala početnou základnu skalních fanoušků, kteří hladově skočí i po sólových projektech členů kapely, jako je třeba Zachova nedávná "bokovka" Systems Officer. Až se "Summer In Abaddon" pod křídly Touch & Go se ale Pinback pravděpodobně zapíší do širšího povědomí. Když o čerstvém albu budete v kritikách číst nekritická slova chvály, věřte, že v tomhle případě nejste obětmi šálivých snah o zvýšení prodejnosti.

Pinback na "Summer In Abaddon" shromáždili deset ukázek svého matematicky přesného rocku, postaveného na technicky brilantní, přitom ale "pouze" účelné, nikoli na odiv vystavené rytmice. Podobně, i když v hávu retra, to dokázali před pár lety třeba Clinic na svém nepřekonaném debutu "Internal Wrangler". Při přísné aplikaci do-it-yourself metody (žádný producent + nahrávalo se u Roba v kuchyni a v Zachově domácím studiu) se Pinback hodně soustředí na instrumentální preciznost, která je zvykem spíš v jazzových či funkových kruzích. I proto mohou Pinback na první letmý poslech působit lehce odměřeně a akademicky. Puntičkářské promýšlení struktury hudby, nadhled a možná i neplýtvání emocemi, to vše dáno zapálením pro technickou stránku věci, vyvažují Pinback záplavou muzikantských nápadů, které v kombinaci s úsečnými texty, u kterých opravdu většinou netušíte, která bije, nechávají prostor představivosti a vytvářejí atmosféru intimity, kterou umí navodit právě jen oni.

Vrstvení a provazování melodií tažených basou a klávesami (resp. pianem) v pavučině syntetických a akustických rytmů, jaké Pinback předvádějí v nejchytlavějších nových skladbách "Sender" a ve skorotanečním singlu "Fortress", je chytrou i zábavnou hrou s nejistotou: nikdy neodhadnete, co se kdy bude se kterým melodickým motivem dít, který vynikne a kdy ho zničehonic překryje další. Efekt je tím působivější, že do hry vstupují dva vokály: Crow si vysloužil melancholickým zpěvem, který vede většinu skladeb, četná přirovnání k Elliotu Smithovi a třeba v "This Red Book" s čitelným folkovým základem těžko uvěřit, že nejde o pinbackovskou rekonstrukci nějaké Smithovy nevydané skladby.

Vypjatější Zachův zpěv Crowovi skvěle přihrává hlavně v refrénech, ale zdobí i skrytý klenot desky, baladu "The Yellow Ones". Práce s vícehlasy patří k největším zbraním Pinback, což prý ocenilo i hardcoreové publikum, které je zažilo na letošním plzeňském Fluff-festu. Bodrý chlapík Rob Crow se dokáže z napůl šeptaného recitativu přenést do pozoruhodných výšek, ale nikdy nepracuje s energií afektu a vzteku, což je parketa v souvislosti s Pinback jinak často skloňovanými Modest Mouse. Na rozdíl od Built To Spill, s jejichž frontmanem Dougem Martschem mají Crow i Smith podobně zabarvený hlas, zas Pinback zdaleka tolik nestaví na všemocné magii elektrické kytary. Tedy: nestavějí na ní vůbec. Pinback takhle rock necítí. Kytary u nich mají sice nezbytnou, ale jen ornamentální funkci - a na v celé dosavadní kariéře kapely nejzklidněnější desce "Summer in Abaddon" to platí dvojnásob.

Někdy se o Pinback mluví jako o "popu budoucnosti". Jestli se mainstreamovým popem opravdu stane v undergroundu a punku zakořeněná hudba hledající nové způsoby kombinace elektroniky s akustickým soundem, vybavená abstraktními texty, ze které je navíc na sto honů slyšet nezamindrákovaná inteligence jejích autorů, nečeká nás tak špatná budoucnost...

90%

navštivte:
www.pinback.com/

poslechněte si:
www.pinback.com/page4b.html