Novinky

Tři dny, tři koncerty

Endstand (FIN) + Deep Insight (FIN) + Flying Enterprise (CZ), 10. 10. 2004, Klub 007, Praha

Když jsem v neděli večer dorazil na Sedmičku, už se hrálo. Nejdříve jsem si myslel, že kapelou na pódiu jsou avizovaní Finové Deep Insight, ale po chvíli poslouchání povědomého vokálu jsem se dovtípil, že muselo asi dojít k nějakým změnám v rozvrhu a že právě hrají emo-rockeři Flying Enterprise z Přerova. Po dotazu směrovaném na příslušná místa mi bylo sděleno, že slovenskému objevu Firestars se rozbilo auto, a tak se musela sehnat náhrada. Ale ač mám jejich sedmipalec Did Film, zde mě to moc nebralo a moje první živé setkání s Flying Enterprise bylo malým zklamáním.

Po nich už nastoupili zmínění Deep Insight, což bylo pro mnohé povelem k odpočinku na čerstvém vzduchu (cca 5 stupňů Celsia). Z fanoušků Endstand, kterých bylo přítomno požehnaně, si na hudbě podobné HIM nebo Rasmus smlsne asi jen málokdo. Ti, kdož zůstali, byli z velké části ve stavu, kdy je téměř nemožné vyjít po schodech ven, nebo obdivovali vizáž basáka, jenž musel v kadeřnickém studiu strávit celé dny.

Výměna na pódiu netrvala ani moc dlouho a Endstand mohli začít. Pro mě to bylo už asi čtvrté setkání s nimi a stále mě baví stejně jako poprvé. (pokud se neorientujete v názvosloví hardcorových "triků", tak bych před pokračováním v četbě reportu doporučil přečtení článku od kolegy Houdyho na této adrese: http://www.czechcore.cz/index.php?w=10&kod_rew=3961). Hned od začátku začal "stagediving", sem tam nějaké "circlepity" a došlo i na "stěnu smrti" a "hromadu". Když kapela zjistila, že s písněmi z nového alba Burning Bridges ani z předchozího EP Hit and Run u publika mnoho neuspěje, začala sázet na osvědčené kousky z Never Fall Into Silence, což mělo ten správný efekt. Na konci si Sedmička vydupala ještě dva přídavky (jeden z Fire Inside EP) a došlo by i na další, kdyby byl čas.


Mezihra 1: škola 8:00 - 16:50




Mad Caddies (USA) + Belvedere (Can.) + Throw Rag (USA), 11. 10. 2004, Futurum, Praha

Throw Rag jsem neznal a to byla chyba. Banda úchylů s image námořníků, Elvisů, pirátů a kořalů překvapila snad všechny. Show zakládající se na souhře jednoduchého punkrocku se zpěvem na způsob Sex Pistols a skoro divadelních kousků byla tak drsná, že se o ní mluvit bez vyslovení jediného sprostého slova snad ani nedá. Kdo tam nebyl, neuvěří.

Na druhé Belvedere jsem se těšil, ale trošku mě zklamali, protože na rozdíl od CD jejich živá show v rytmu hardcoru i punku přes tisíce skoků postrádala energii. Myslím, že i oni byli kapánek zklamaní z publika, které nereagovalo na jejich otázky, pokyny k circlepitům a zkušeně rozlévalo pivo po dlaždičkách, čímž způsobovalo vysokou kluzkost povrchu, na kterou doplatil nejeden procházející.

Vrcholem večera měli být skapunkeři Mad Caddies a také pro většinu přítomných byli. S prvními tóny se před pódium ze všech koutů Futura vyrojilo neskutečné množství lidí a ihned se jalo pohybovat, takže bylo téměř nemožné projít dozadu. Stejně jako u Belvedere mi ale koncert připadal tak trochu plochý, bez nápadu. Možná to bylo předchozím energickým koncertem Endstand a nebo překvapením z Throw Rag.


Mezihra 2: škola 8:00 - 18:20




Jumbo Jet (D) + Goro (CZ) + Fetch! (CZ), 12. 10. 2004, Squat Milada, Praha

O tomto koncertu jsem se dověděl v neděli večer a po kladných doporučeních na vystoupení Jumbo Jet jsem se rozhodl přijít. Velkou roli na tom mělo i vstupné 30,- (slovy třicet!) korun, což za dvě domácí a jednu německou kapelu není vůbec špatné. Role úvodní kapely se zhostili pražští Fetch!, pohybující se někde mezi Thema 11 a Point, ale nutno říct, že o poznání méně vyhraní. Trojice hrála asi půl hodiny, což byl velice příjemný čas, bohužel, zpěvák/kytarista se potýkal s problémy s efekty, tak se mu občas některý zlom nepovedl tak jak měl. Přesto přezevšechno jsem si koncert užil.

Jumbo Jet hráli překvapivě druzí. Úvod byl netradiční, snad nejvtipnější, jaký jsem kdy na koncertu viděl. Žádné intro, žádné divadlo. Jen slova. Jamajská angličtina. "Helou vííí ááár džambo džet form junajtid stejts of džermeny. Tudej vý ár hýr džast fór. Aur seknd gitarrrist went šoping. Ví houp hí vil kam bek sůn. Fór kepitalists ví have sam staf hír. Plís saport půr emo kids. Ví plej rokenrol sou mův. Bat dont dystroj aur šop bikós ví áár půr. Senkjů". A potom už jen nářez. Mix brutálního ema s chaosem podpořený excelentním screamo ženským vokálem. K tomu stylové epileptické pohyby, k jejímž vrcholům patřilo i kytaristovo napodobování smrti (asi minutu před koncem poslední písně s sebou šlehnul o zeď a pomalu po ní obličejem a kytarou sjížděl až na zem, kde zůstal nehybně ležet). Po dvou přídavcích show skončila kytaristovým křečovitým svíjením a bubeníkovým epileptickým poskakováním okolo svých nástrojů.

Goro jsem viděl potřetí, ale tentokrát měli bohužel dost špatný zvuk. Zpěvák se asi sám také moc neslyšel a to je na post-hc ve šlépějích Leatherface a No Means No chtě nechtě hodně znát. Nicméně největší hitovka Liar i se singalongy pro publikum byla tradičně povedená a samo sebou našlapaná. Výborný koncert s domáckou atmosférou a s nefalšovanými kamny v rohu místnosti!