The Late BP Helium - Amok / hudební obžerství, z kterého břicho nebolí ...

Americké Athens jsou vzhledem ke své relativně malé geografické důležitosti bohatým semeništěm zajímavých hudebních uskupení. Malé univerzitní město dalo světu nejednu důležitou kapelu. Připomeňme vršek ledovce v podobě R.E.M. nebo B 52´s. Obávám se ovšem, že krajané The Late BP Helium slávy svých krajanů těžko kdy dosáhnou (už jen ten podivný, obtížně zapamatovatelný název ...), i když by si to bezpochyby zasloužili.

The Late BP Helium je alter ego Bryana Pooleho, muzikanta, jenž posledních osm let strávil hraním v sestavách Great Lakes, Elf Power (recenzi na jejich album Creatures si můžete na našich stránkách přečíst) a Of Montreal. Mimochodem, v současnosti The Late BP Helium předskakují na severoamerickém turné zavedenějším kolegům Of Montreal, u kterých Bryan zastává post kytaristy (než je před lety poprvé opustil, obsluhoval baskytaru).

Obklopen rozsáhlou suitou muzikantů (za všechny jmenujme Bena Cruma z Great Lakes, Jasona NeSmitha aka Casper Fandango, jenž zároveň album nahrával a mixoval, a Erica Harrise z kapely Olivia Tremor Control), přivedl Bryan Poole na svět skvostného následovníka debutového EP - "Kumquat Mae". "Amok" je v rozporu se svým šíleným názvem "ódou na radost", nebývalou ukázkou hudební inteligence, nadhledu a muzikantské zručnosti, vracející se na inspirativní křižovatku let šedesátých a sedmdesátých. Mluvit o retru by ovšem byla zabedněnost. Že je zvuk nahrávky místy hodně dobový (nechce se mi říci, archaický) je podružné. Zmíněná křižovatka slouží jen jakási výchozí kóta, odkud se Bryan Poole and his company vydávají na všemožné strany. A způsob, jakým tak činí, je zkrátka neodolatelný.

Hned první song Belief System Derailment Scenario v sobě kříží geny Captaina Beefhearta, glam rocku Roxy Music a jazz rocku (to ten saxofon). A každá následující píseň je malé hudební překvapení. Na "Amoku" naleznete vedle beatlovsky jiskřivých melodií, rané floydovské psychedelie, kinksovkého rokenrolu, popu a la Steely Dan, dekadence londýnských Cockney Rebel, artificiálnosti Gongu, třeba i zcela nečekaný průnik toshovsky clashovského dubu. V závěru vás kapela knokautuje přímým punk rockovým zásahem s art rockovou mezihrou v režii houslisty a sboru vokalistů - Raisa Raisa.

Bryan Poole musí být šílený, chtělo by se parafrázovat jihoafrickou křováckou road movie, ale věřte mi, ta deska drží betelně pohromadě, třičtvrtě hodiny uplyne jako nic a vy nebudete myslet na nic jiného, než že si tenhle skvost sjedete ještě jednou. A znovu a znovu. Jsem okouzlen, jsem nadšen, jsem lapen! Bravo, bravissimo mistře!

95%

navštivte:
www.thelatebphelium.com/

poslechněte si:
www.thelatebphelium.com/sounds.html