Novinky

ZSK (D), Clou, Donots (D), 30.9. Lucerna Music Bar, Praha

20:00, na Prahu padá noc, po ulicích se potulují desítky lidí se síťovkami na hlavě, epesně posazenými o deset stupňů nakřivo přesně podle poslední módy, ve Štěpánské ulici stojí luxusní stříbrný autobus s neprůhlednými skly, v Lucerna music baru hrají Donots, Clou a ZSK. Přes nedůvěřivé pohledy dvou svalnatých vyhazovačů procházím do klubu, kde většinou podobné kapely moc nehrají. Lidí je uvnitř dost, ale na jediný koncert, který jsem doposud v Lucerně navštívil (The Hope Conspiracy, Snapcase a Albion, někdy před dvěma lety) to zdaleka nemá.

Ve třičtvrtě na devět přesně se svých nástrojů chopí mladí Němci ZSK, jejichž hvězda (teď už naštěstí vím, že ne rudá, jak by se dalo hádat z obalu CD) stále stoupá. Zhruba půlhodinový set, poskládaný ze ze starého CD, nového EP i ze zcela čerstvého (vyšlo 3 dny před tímto koncertem na Bitzcore records) alba, navnadil příchozí do správné punkrockové nálady, paradoxně je to nejtvrdší kapela z celého večera. Rychlost, melodie, naštvanost, ale i upřímnost. Styl i poselství. Abych nezapomněl, ZSK v jednom songu připomněli i mého oblíbence Iggyho Popa, ale jejich verze mi moc nesedla.

Opak ZSK následoval ihned poté. Pražské emo-pop(-punkové) uskupení Clou si odskočilo přímo ze studia, kde točí první ze smluvených pěti alb pro Sony Music a proběhlé personální změny nebyly na jejich výkonu příliš znát. Leckteré ženské srdce se zatetelilo radostí při pohledu na kluky líbivě zpívající o lásce a ještě se svíjející do rytmu (nutno ale podotknout, že jednu jejich melodii se prozpěvovali v backstage i Donots :)) ). Ambice Clou dnes již jasně lační po širších hudebních masách, ale pokud prorazí do rádií, tak je, přestože mi moc nesedí, budu poslouchat mnohem radši, než to, co se tam pouští dnes.

Němečtí Donots spustili svůj rock'n'rollový cirkus za zvuku sirén a hlubokého hlasu z intra. Následovala úvodní píseň z alba Got the noise a pak už padala jedna za druhou. Image rock'n'rollových stars jim opravdu hodně sedne a to se vším všudy. Máchání kytarami, skoky, komunikace s publikem, roztleskávání, singalongy... Naživo výborná kapela, tedy pokud máte náladu na nezávazný punkrock se silnými melodiemi, jenž vyznívá mnohem energičtěji než z desky. Bohužel, tato chuť netrvá dlouho...dlouho...dlouho, ale jen tak půl hodiny, než omrzí, ale to je asi jen subjektivní pocit. Publikum pod pódiem, na které jsem shlížel z pohodlného křesílka na balkónu, si totiž všechno očividně užívalo do posledního doušku.