Novinky

Tanečně poslechový Eurion nadchl

Téměř na minutu přesně začal v pátek večer hudební festival Eurion. Kdo se spoléhal na opožděný začátek a do Parkhotelu Smržovka dorazil později, měl smůlu. Možná i proto hrály první kapely do ne zcela plného sálu, s přibývajícím časem se ale ukázalo, že tato tradiční akce má své věrné fanoušky. A byla to noc plná hudebních lahůdek a překvapení. "Hele, to je Maňas," slyšel jsem hned při vstupu do sálu. Ano, Tomáš Maňas, známý především ze skvělé, dnes již neexistující alternativní skupiny Lippany, stál na pódiu za kytarou a zpíval písně starých dobrých Pixies. "Jmenujeme se No Future Sound Of Boston a tenhle revival hrajeme pro zábavu," svěřuje se Tomáš. Přestože revivaly nemusím a tento byl ve dvanáctileté historii Eurionu výjimkou, myslím, že na zahájení nemohli pořadatelé vybrat lépe.

Jako druzí vystoupili brněnští Zloději uší. Trio v sestavě bicí, trubka - klávesy a baskytara - akustická kytara předvedlo výborně propracovaný alternativní rock na hranici experimentů s moderní vážnou hudbou. Časté změny rytmů a tempa v rámci jednotlivých skladeb spolu s výrazným zpěvem bubeníka a přesnou basou, kterou pan zvukař nechal přítomným nejen slyšet, ale i pocítit, to vše nedovolilo posluchačům vydechnout. To skutečně nebyla hudba vhodná do tanečního reje, ale určená fajnšmekrům pro soustředěný poslech. Pro potěšení zazněla i roztomilá klasika Moucha.

Vůdčí klávesy, bytelná rytmika a vyklidněný zpěv, to byly nejvýraznější znaky kapely Southpaw. Chytlavé kytarové písničky s nezbytným elektronickým kořením zvedly řadu přítomných z pohodlí svých židlí a donutily k okupování parketu. Následuje překvapení. Na pódiu se ocitá človíček s tahací harmonikou a já jen přemýšlím, odkud ho znám. Jasně, Martin Kaufman, Němec, který hrál na loňském Eurionu s kapelou Wooden Flowers a kterého pamětníci pamatují ze slavných Weissman´s. Jakmile sáhne do kláves a začne zpívat, začnou se do sálu stahovat i žíznivci z přilehlého baru. Inspirace Tomem Waitsem je zřejmé a je jen otázkou času, kdy dojde i na některou z Mistrových písní. Nečekáme dlouho, Innocent When You Dream z alba Franks Wild Years, stačí zavřít oči a Mistr je tu s námi. Kaufmanovy písně ale nejsou plagiátem, je v nich jistá osobitost a značná dávka autentičnosti. "V současné době vystupuji sám po menších klubech v Německu, k natáčení vlastních písní se prozatím nechystám, snad až jich bude víc," informuje po vystoupení.

Dvacetičlenný soubor Moberg Ensemble předcházela dobrá pověst a nelhala. Famózní zdvojené tamtamové bicí v popředí navodily atmosféru hudby přírodních národů, mužský a ženský vokální sbor zpívající převážně moravské lidové písně zcela ohromil. Zajímavé aranže houslí a kláves a hlavně způsob zpěvu zejména ženských hlasů mi opět připomněly finské Värttinä. Monumentální záležitost. Rockové Puts Marie ze Švýcarska jsem nestíhal, známých ze všech koutů bylo požehnaně. Zato slovenský Pressburger Klezmer Band jsem si ujít nenechal. Kdo čekal divoký klezmer od podlahy byl možná trochu zklamán, přesto si dovolím říci, že hráli výborně. Houslista to měl naděleno od Pánaboha, k tomu rozevlátá zpěvačka, všichni muzikanti jakoby se s melodiemi mazlili. Kavárenská podoba klezmeru s prvky world music? Možná, ale rozhodně v tom dobrém smyslu. Závěr festivalu, už v pokročilou noční hodinu obstaralo houpavé reggae Švihadla. K těmto veteránům svého žánru není co dodávat, snad jen, že příjemně zklidněným setem udělali za letošním ročníkem Eurionu definitivní tečku. Páteční velkokoncert splnil zcela jistě očekávání přítomných a potvrdil, že v záplavě letních hudebních akcí má své stálé místo. Zdar Eurionu 2005!

Vyšlo 16.8.2004 v Deníku Jablonecka (redakčně zkráceno)