Novinky

Reggae Ethnic Session, 2.- 4.7., Žizníkov u České Lípy

Letošní ročník Reggae Ethnic Session v Žizníkově u České Lípy byl pořádán se záměrem přitáhnout více návštěvníků než v minulých létech a podle toho se změnila i podoba místa konání. Samotný areál s pódii se přesunul na větší plochu, místa pro stanování a pro auta byla oddělena a parkoviště bylo organizováno. Příjemné změny se dočkalo vedlejší pódium pro Djs, které už nemělo podobu malého stanu, ale klasické scény. Role uvaděče se po loňském dramaturgovi DJ Kayovi, který se nepohodnul s pořadateli, zhostil Richard Tesařík z Yo Yo Bandu, jehož neustálé nabádání k zakoupení cigaret "v tom stánku mezi břízami" budilo pocit, že mu trafika patří :)).

Zajímavým jevem na letošním ročníku byl obrovský počet kapel zpívajících téměř výhradně o konopí, což dokazuje i fakt, že snad každá druhá skupina hrála cover od Petera Toshe - Legalize it. Vtipně působila i zvolání "Jah Rastafari" z úst lidí, od kterých bych to opravdu nečekal a kterým vévodil právě Richard Tesařík. Zkrátka, kdo neustále neprovolával "Ganja Rasta Yeah...!" byl totální outsider :)). Protože popisovat vystoupení všech kapel na festivalu by byl nelidský úkol, rozhodl jsem se, že zde zmíním několik koncertů, které mě zaujaly nejvíce :

Z pátečního programu to byli Čankišou se svou hudbou lidu Čanki a myslím, že velký dav přítomných, kteří byl jimi přilákán mi dá zapravdu. Jejich vystoupení bylo sice trošku poznamenáno špatným zvukem, takže občas nebyly slyšet některé dechové nástroje nebo didgeridoo, ale i bez nich šlo o výborný koncert. Další páteční kapelou, zasluhující si pozornost, byli Caňaman ze Španělska, hrající výborné reggae alá Boba Marley and the Wailers. Občas byla podobnost sice až za hranicí pouhé inspirace, ale nasazení kapely bylo takové, že se i vykrádání dalo velkoryse přehlížet. Škoda jen, že Caňaman neměli snad ani jedinou píseň nezpívající o konopí.

Pozdě v noci zahrál i pražský ska-band Green Smatroll, stále více se přibližující jamajskému ideálu ska se stále větším nasazením, hudební zručností a bez zbytečných klišé. Ze sobotního programu musím vyzdvihnout tradičně výborné vystoupení mladoboleslavských Feher Fekete Kerek, nesoucí se ve znamení reggae a dubu, občas říznuté i vlivy ska. Poněkud netradičně vzhledem k ostatním domácím kapelám měli FFK zajímavé texty. Pro mě osobně to byl asi vrchol festivalu. Bohužel, ke konci jejich koncertu přišla mohutná přeháňka.

Za zmínku určitě stojí i Poláci Tumbao, kteří si od loňského roku vybudovali svůj vlastní styl (vůbec ne špatný) a nechali se častěji inspirovat ragga/dancehallem. V sobotu večer proběhl na malé scéně výborný několikahodinový ragga set Pro Sound systemu, kde působí např. DJ Liquid A nebo MC Dr. Kary. Byla to vcelku příjemná alternativa k juchajícím zábavovým kapelám na hlavním pódiu.

Stejně jako v pátek byla do pozdní noci ukryta jedna z perel festivalu - tentokrát pražská formace SM Lomoz hrající příjemný dub, hodně ovlivněný etnickou hudbou, podpořený výbornou zpěvačkou. V neděli se četný dav sešel na show česko-kanadského uskupení Ti-Di Tade, vyznávajícího rytmus a tanec v africkém duchu a uvolnil se tak od mnoha hodin v rytmu ska nebo reggae. Urban Bushman, jedna z hrstky českých roots reggae kapel, vystoupili s repertoárem z nově natočeného alba a nezklamali. Koncert byl výborný jak po stránce hudební, kde opustili klasickou českou podobu reggae, tak i po stránce textové. Jak by řekl klasik, přinesli hudbu se sluncem v duši...