Novinky

C, Anyway, Nomenasno, 20.6., Lucerna Music Bar

anyway.jpg Táborští C vzdali hlavním hvězdám večera čest již svými hokejovými úbory - Calgary Flames, Vancouver Canucs a Montreal Canadiens (pouze klávesista Tomáš Cílek, na kterého na polohruhovém pódiu již nezbylo místo, zůstal schován za hradbou aparátu v civilu) a nevídaně sevřeným setem (protože o krapánek rychlejším než obvykle) nadhodili ideu hrát tento večer jen a pouze naplno. Předběhneme-li trochu, konstatujme, že tuto myšlenku se povedlo naplnit až po samý okraj. Prudký spád jejich úsečných comm-post-rockových repetic ustával jen v kratičkých pauzách a Jihočeši přesvědčili, že forma nasbíraná během květnového harcování po evropských klubech je ještě zdaleka neopustila.

Následující Anyway bohužel doplatili na rychlou přestavbu nepříliš vyvedeným zvukem, po rozjezdu navíc ihned měnili kytarový zesilovač a jejich ďábelské nasazení též nebylo patřičně opětováno nedočkavým publikem. Ani to jim však nebránilo odehrát svoji svižnou půlhodinku s tradičně nekompromisním nasazením, frontman Medvídek vzorově odpálil na první jamku (vysvětlení hledejte v názvu jejich debutového alba) a tak bylo před desátou pódium předehřáno víc než patřičně a vzduch pak již i pár stupňů nad únosnou míru.

nomeansno.jpg Vancouverské trio se nejprve krátce uchystalo a naladilo, aby se nechalo o chvíli později vytáhnout ze šatny potleskem a pískotem. Koncert zahájila Give Me the Push z alba "Dance of the Headless Bourgeoisie" a už během ní bylo jasné, že ač jsou poslední alba z autorské dílny NMN přijímána z mírnými rozpaky, v živém podání neustoupili John a Rob Wrightové s Tomem Hollinsonem ani po pětadvaceti letech ze svého mimořádně energického projevu. Koncertní set se nesl v duchu skladeb fanoušky vybraných na letošní best of "The People's Choice" (The Day Everything Became Nothing, Rags and Bones nebo Dad) a střídání rychlých vypalovaček s delšími kusy, v nichž se prolínají pregnantní figury Robovy zkreslené baskytary s Tomovými důmyslnými riffy a nápaditým Johnovým bubnováním.

Z atmosféry v sále a nadšené odezvy více než tisícovky přítomných, kteří se sjeli snad ze všech možných koutů naší vlasti a zaplnili Lucerna Music Bar do posledního místa, bylo jasné, že připravený playlist nebude zdaleka stačit a když po osmdesáti minutách Nomeansno poprvé utnuli, bylo to spíše jen pro krátké vydechnutí. Hrálo se pak téměř další půlhodinu, John již bubnoval svlečen do půl těla a strhující koncert dofinišoval až krátce před dvanáctou, kdy se publikum s posledním potleskem začalo rychle vytrácet na poslední metro. Ve vyprazdňujícím sále pak bylo ještě několikrát slyšet zvolání typu: "Až mi bude tolik jako jim ...".