Asi nejenom díky Čechomoru se u nás v posledních letech staly oblíbenými modernější úpravy starých folklórních písní. Svědčí o tom třeba i loni vydaný sampler Čarohraní, na kterém se sešla řada nejrůznějších seskupení, zpracovávajících lidovou muziku nejrozličnějším způsobem. Mezi ty zdařilejší patřili valašskomeziříčtí Docuku, kteří s písní Husle dokonce prorazili i do rozhlasového vysílání regionální rozhlasové stanice Proglas. Po řadě úspěšných vystoupení (mj. na EBU Folk Festivalu v chorvatské Pule) se skupina odhodlala k vydání debutového alba, které nazvala stylově (i dle místa svého vzniku a působiště) Meziřečí.

V Docuku se sešlo několik hudebníků z nejrůznějších hudebních oblastí - heligonkář, konzervatorista, primáš cimbálovky, folková zpěvačka či rockový bubeník. Výsledkem je zdravě vyvážená kapela s odpichem a lehkostí a se zřetelně původním uchopením folklórní látky, které na větší hutnosti a drajvu napomáhají snad jen výrazně rockově úderné bicí Karla Mikuše, známého z působení v legendární Mňáze a Žďorp.

Docuku si na svůj debut vybrali lidové písně převážně z Valašska, ale i Slovenska (Terchov, Horehroní), Maďarska či Rumunského Banátu. Několik písní je rovněž vlastních či se jedná o velmi citlivě volené úpravy původních nápěvů, všechny však vytváří nesmírně konsistentní celek, jež umí hřejivě pohladit i roztančit. Na hlubokomyšlenkovější soudy pak zde již nezbývá místa. Tohle album patří skutečně mezi ta, která skutečně nemá cenu pitvat. Vězte jen tolik, že stojí opravdu za to!

80%

navštivte:
docuku.centrala.org/