Novinky

Naquei Manou - Beztíže / lo-fi po česku, lo-fi z Přezletic

naqueimanou.gif Naquei Manou - Beztíže
12 skladeb / 35:28, Silver Rocket

Ačkoliv utajení a nikam se necpoucí Naquei Manou patří vedle Gnu a Lyssy mezi veterány Silver Rocket, doba k vydání jejich prvního dlouhohrajícího nosiče nazrála až nyní. Při pohledu na dětsky naivní kresbičky na povedeném obalu desky vzpomenete na debut kolegů Point (nyní L´Point), jehož design měl na starosti taktéž Jakub Hošek z A.M.180. Provázanost mezi rakeťáckými kapelami je očekávatelná: na debutu Point se v kolonce cover built objevuje Markéta Pokorná a u Naquei Manou dodal některé fotky Petr Pokorný (možná je to ale jen shoda příjmení), Anežka Hošková si zase na "Beztíži" zazpívala v úvodní skladbičce Holka, kterou bych vzhledem k její příjemné hitové nakažlivosti neváhal nasadit do playlistů českých rádii. I když ... text, kde Anežka odpovídá na Tuliho: "Holka je z masa, a když jí píchneš vidličkou, je měkká, jako balónek, a řekne, to je krása / Ty si prasák, ty si prase," by se nemuselo maminám od ploten a řidičům služebních aut líbit. Ale co, fuck na to!

Ty texty (100% česky) jsou vážně přinejmenším zajímavý, trochu mi připomínají Márdiho lyriku ve Vypsané fiXe nebo Květoslava Dolejšího. Zarazil jsem se jen jednou, to když jsem zaslechl v písni Pokoj na sny, klišé: noc mává perutí černých labutí (ale možná jsem jen nenapravitelný milovník replik ala Roman Tyčka). S "lo-fi bohem ze Skalska" se logicky nabízejí paralely na záhonu hudebním, stejně tak jako s americkými protějšky Pavement, Sebadoh či Dinosaur Jr. Sympaticky kostrbaté písničkářství přezletických k tomu chtě-nechtě svádí.

S potěšením kvituji, že si trio přizvalo k dvěma skladbám hromadu hostů. V Holce zčeřil kytarovou hladinu klávesový mág Bourek z ememvoodoopöká, a můžu jen říct: škoda, že ho není víc. V baladické Pokoj na sny zaranžoval Dušan Hanzlík malý smyčcový orchestr, a jímavý výsledek zní jako lo-fi klon Lucie. Jinak si ale Naquei Manou vystačili pouze v základním triu: kytarista, bubeník a basák (ten ještě fouká harmoniku v Manekýnech). V pavementovské Odpoutejte se, prosím zaslechnete slabý bluesový tón a Manekýni bych troufale označil za lo-fi šraml. Oficiálně končí album optimisticky rozskotačenou Život je jenssen. Za ní se ovšem ještě skrývá druhá verze Pokoje na sny. Sice bez smyčců, za to s analogovými klávesami (že by přece jenom ještě jednou pan Bourek?).

80%

navštivte:
www.silver-rocket.org/kapely

poslechněte si:
www.silver-rocket.org/kapely