Novinky

Lawrence Arms, Bosworth, 15.4., Rock Café

Vloni se na v rámci evropského turné v Praze zastavili známí punkrockeři Avail, kteří se u nás těší slušné podpoře publika. Jejich kolegové z labelu Fat wreck chords - Lawrence Arms z Chicaga - sice takovou podporu nemají, ale přesto se na jejich koncert v Rock Café přišlo podívat znatelně víc lidí, než na několik posledních akcí, pořádaných agenturou Conspiracy.

Nevděčnou úlohu předskokana přijali domácí Bosworth, kteří vloni sklidili spoustu kladných reakcí na svůj koncert s Hot Water Music. Tenkrát jsem bohužel ležel v horečkách, takže v Rock café to bylo moje první setkání s jejich hudbou na živo. A musím přiznat, že předčili moje očekávání, utvořená poslechem jejich EP a ani se nedivím, že se fanouškům Hot Water Music tak líbili. Nehráli sice tolik punkrockově jako HWM, ale stylové, melancholické riffy a mírně zastřený zpěv dělají divy. Za Bosworth do Rock Café přitáhl i početný "fanclub", který svými tanečky a pokřiky slušně bavil i ty, které kapela moc nezajímala. Po poslední písni ale už ani fanclub nepřiměl Bosworth k přídavku, protože během dlouhého potlesku zvukař vypnul mikrofony.

Trojka Lawrence Arms se uvedla stylovým pozdravem "Dobry dén" a ihned spustila svojí newschoolovou punkrockovou smršť, podbarvenou špetkou ema. Přestože prvních pár kousků ponechalo publikum klidným, zpěvák/basák se zjevně dobře bavil. Většinu písní zpíval právě on, střídaje se s kytaristou a právě v těch místech se mi zdálo vystoupení LA trošku nudně, protože alespoň mě se jejich alba líbí hlavně kvůli neoposlouchanému basákovu vokálu. Bohužel, po dalších odehraných skladbách bylo jasné, že se žádná moshpitová pekla konat nebudou a to možná i kvůli tomu, že Bosworth dostali publikum do takové melancholické nálady. Nic nepomáhaly ani urgence kapely, která několik písní uvedla jako písně k "tanci" a tak i nejrychlejší vypalovačka LA - Telephone rozhýbala jenom několik jednotlivců. Nicméně koncert si pravděpodobně užili všichni - publikum se sice moc nepohybovalo, ale podle pokyvování hlavou, mohutného potlesku a atmosféry v sále bylo znát, že se všichni baví. S úderem třiadvacáté hodiny dohrála i poslední píseň. Na přídavek už nedošlo, protože v klubu se po této hodině hrát už nesmí.