Novinky

Martin Smolka - Nagano

autori.jpg Těžko se mi bude psát o tomto hokeji v opeře, neboť ze všeho nejvíce se mi líbí nápad autora libreta, herce Jaroslava Duška, který po všech odborných a ještě odbornějších debatách, po všem humbuku a šuškandě před premiérou těžko bojoval s pokušením operu vůbec neuvést a ponechat námět k nekonečnému pobavení. (Nápad s fiktivním obchodním domem bavil národ taky docela dlouho poté, co to "prasklo", ne? Byl to od Famáků přece úžasný nápad!) A tak jsem pozorovala ty fotografy lapající při odchodu celebrity s panem Havlem v čele a říkala si, že o tomhle hokeji se toho ještě napíšou koše...

Nemohu se zbavit stále se vnucujícího srovnání s Branibory v Čechách a Městečkem Twin Peaks. Braniboři nejen pro "Nastala odměny chvíle!", ale i pro ono dlouhotrvající hodnocení toho, zda je to opera sdostatek národní... A tady se přece pojednává o "národních hrdinech z lidu", jsou to přece "naši", kdo vyhráli... Národ potřebuje hrdiny, potřebuje modly, kterým je možno stavět pomníky a na jejichž počest se mohou otvírat láhve. "Hosana, máme Hašana". O tom, že ti lidoví hrdinové jsou vlastně nájemní baviči, to připomene snad jen gladiátorská modlitba v duetu Jágra s ledovou plochou.

A jako v Městečku Twin Peaks je na divákovi, co všechno je schopen pochopit jako srandu a fikci a co všechno je ochoten spolknout i s navijákem, i tady je otevřeno mnoho možností parodie a nacházení souvislostí. Nenabízí se však souvislosti pouze dějinné a sportovní. Tenhle hokej v opeře je schopen velmi rafinovaně, jak v libretu, tak ale především hudebně, parodovat sám sebe, tedy operu jakožto útvar. Zařazením například milostné epizody Haška s gejšou jakoby se vracel právě někam do doby před Branibory, kdy opera měla tuhou kostru a musela splnit penzum duetů, sborů a tanců. (Tedy těch tanců jsme si ale užili! Tuhé zápasy breake-dance byly opravdu cirkusovými čísly.) Bodrý kapitán Růžička, toť rozšafný Kecal z další "národní" opery a "vše je hotovo" (vyhráno).

Na rozdíl od zmíněné klasické opery tu nenajdete významné árie, které by si do reprezentativní koncertní sbírky zařadili třeba "tři tenoři na stadion", žádná vážená matrona by takovou roli ve Smetanově době nepřijala. Hudba je kompaktním celkem, text vcelku nepotřebuje. (I když některé zvukomalebné hříčky česko-anglicko-latinské jsou vtipně vymakané.) Přemýšlím, zda to, že některé ozvěny stylů a některé triviality byly tolik do uší bijící, je též záměr hyperboly. Osobně jinak nemám totiž moc ráda předžvejkanou stravu. Mám před očima starou fotku pana Smolky s takovým baretkem a bambulí - typuji, že se asi čtením recenzí pobaví. Nenapsali to s panem Duškem za účelem sociologického výzkumu národa?

Považuji tenhle útvar za zdařilý, ale protože se tolik dotýká naší potřeby emancipace, naší velkohubosti a bušení v prsa, navíc i všem lidem, nejen Čechům, vlastní schopnost volat "Hosana" a vzápětí "kamenuj", protože opera vlastně sama sebe přiřadila do kategorie "chléb a hry", tak trochu se mi nechce smát. (Mimochodem, pro ten smích v hledišti byly některé vybroušené detaily, paradoxně občas právě ty velice pikantní, téměř neslyšitelné).

A zítra si přečtu ty recenze...jo, a počkám si na Sasíky v Čechách 16. května opět ve Stavovském...

02.jpg 03.jpg 07.jpg
02.jpg 03.jpg 07.jpg