Novinky

Sestry Steinovy - Můj tanec

sestrysteinovy.jpg Sestry Steinovy - Můj tanec
14 skladeb / 38:02, Indies Records

Že jsou Sestry Steinovy, takto skutečně sesterské duo původem ze severočeského Děčína, nepřehlédnutelným objevem na folkové scéně, si povšimlo nejpozději od podzimu roku 2001, kdy jim vyšel u Indies debut "Lilie polní", nemálo kritiků i návštěvníků (nejen) folkových festivalů. Lze se ale nadšení z jejich objevení vůbec divit? Vždyť konkurence kulhá na obě nohy: pokud jste si minulý rok pustili na ČT pořad o folkové (a příbuzné) hudbě Folkomotivy (nejsem si jist, zda v tomto roce nebyl škrtnut jako pro diváky nepotřebný nadstandard ...), mohli jste, stejně jako já, natrefit na většinou jen k uzoufání nudné a především špetku originality postrádající kapely, písničkářky resp. písničkáře. Čest výjimkám typu nadějných Disneyband, Žofie Kabelkové (shodou okolností taktéž z katalogu Indies) a samozřejmě i Sestrám Steinovým.

Na projevu (dvou) Sester je znát, že pro ně v minulosti bylo nutností si v lomozu elektrických nástrojů pozornost patřičně vynutit. Proklamovaná rocková minulost dua sice skončila už před více jak 10 lety, na jejich písničkách se však stále pozitivně projevuje. A to je právě to, čeho se většině interpretů z výše uvedeného pořadu, nedostává - razantní přesvědčivý projev. Nesmělých, ukňouraných brnkálků je bohužel stále nadbytek. Ale zpět ke Steinovým. I přes odříznutí se od rockové tepny se jim, zdá se, po jistých atributech hlučné minulosti přeci jen stýská. Jak jinak si lze vysvětlit řadu hostujících muzikantů z alternativního, rockového i jazzového ranku.

Konkrétně se jedná o členy Jablkoně (Jůdl na fagot a Petr Chlouba na různé rytmizující nástroje), Šarközi (Katka Vančurová na housle a Petr Vizina na bicí). Jazzový trumpetista Michael Gera propůjčuje svým instrumentem skladbě Ty si tak moudrá toreadorský výraz a Filip Spálený v Adventu supluje tubou basovou linku. Ani v nejmenším to však neznamená, že by nahrávka byla díky hostům překombinovaná. Producent Michal Němec (jinak šéf Jablkoně) odvedl v tomto ohledu dobrou práci a vědom si hesla: méně je někdy více, dávkoval s rozmyslem a prim ponechal kytarám a výrazově navzájem si dosti podobným hlasům Sester Steinovým, které se různě proplétají i souzní v unisonu. Karolina a Lucie si vyzkoušely, jak polohu takřka a capella upravené lidovky Když jsem byla panenků, kde v pozadí zaslechneme něco, co bychom mohli považovat za umírněné industriální zvuky, tak písně s rockovým nápřahem (a s folkovým instrumentářem): Rybo, Paměť ztracená a Dcera moře (v posledně jmenované hledejme - v bookletu přiznaný - zapůjčený kytarový efekt Ivana Krále).

Rovnocennou (ne-li větší) roli jako hudba hrají zvláštně intimní texty, kterými sesterská dvojka na svět kolem pohlíží s dávkou zdravého feminismu, hravosti i sarkastického (sebe)nadhledu. Živočišnou bezprostředností, důvěrou v to co dělají i tématy textů se Sestry Steinovy řadí na čestné místo někam mezi Radůzu, a blahé paměti divoženky Dybbuk, potažmo Zuby Nehty.