Asi jen těžko dnes najdeme tak čilou a aktivní skupinu následující takřka autentickým způsobem odkaz undergroundové kultury, jakou je pražské podzemní těleso BBP. Ze svých nezralých počátků se postupně substituovalo do podoby zcela svébytné kapely, zúčastňující se pravidelně mnoha známých kulturních aktivit či festivalů. Nyní se po kladném přijetí alba ...a v očích stíny noci BBP rozhodli nahrát a vydat i své monotematické hudební pásmo s názvem Valetolman, ve kterém kapela vzdává hold proslulému medikamentnímu vyprošťováku a zároveň k tomuto pásmu přistupuje z podobných pozic jako její největší vzor The Plastic People of The Universe kdysi k projektům Pašijové hry velikonoční či Jak bude po smrti.

Možná, že pro mnohé a v neposlední řadě pro skupinu samu, je neustálé přirovnávání k legendárním PPU již poněkud unavující, nevyhneme se mu však ani na její poslední nahrávce. Kromě celkově pojaté koncepce je tomu tak především díky hudbě samotné, ať již z hlediska konstrukce jednotlivých skladeb nebo díky použitým instrumentálním partům.

Samotný cyklus Valetolman zaplňuje takřka půlhodinu kompaktního disku, avšak BBP v něm přes ostentativní proklamativnost komponovaného projektu nabízejí v podstatě stále tentýž osvědčený recept známý z předešlého alba ...a v očích stíny noci, tedy jednoduché, ale zároveň výrazné melodické postupy čerpající z tradic již zmiňovaných PPU (ale třeba i MCH Bandu nebo Už jsme doma), pouze nenápadně pospojované v rozsáhle pojímaný celek. Zároveň tu však skupina jasně deklaruje nejen stále se zlepšující instrumentální schopnosti, ale především zřetelně zralejší producentský cit. Připočteme-li k tomu doplnění disku o dvě zdařile zpracované video-verze písní z alba ...a v očích stíny noci a velmi pěkně graficky zpracovaný booklet, pak z tohoto úhlu pohledu se BBP stávají v dobrém slova smyslu nejprofesionálnějším postundergroundovým domácím seskupením. Svoji asi již neměnnou stavební strukturu písní totiž neustále zušlechťují velmi citlivě volenými hráčskými party smyčcových a dechových nástrojů natolik, že posluchač pomalu nabývá dojmu, jakoby tím snad BBP chtěli poskytnout alibi svým instrumentálně nedokonalým podzemním vzorům z hloubi 70. a 80.let.

O něco méně přesvědčivější je to však se samotným obsahovým poselstvím resp. textovými kvalitami jednotlivých písní. Zatímco na ploše více než poloviny alba se stává pro BBP doslova vším oslava výše zmiňovaného medikamentu, u šesti bonusových skladeb jsou pro BBP východiskem opět jen samá bezvýchodná a morbidní témata balancující sice na hranici černého humoru, bohužel s absencí větší dávky lehkosti a přesvědčivosti. Výjimkou jsou snad jen Podivný Vánoce s hlubším myšlenkovým ponorem zkoumajícím svět skutečných a falešných společenských hodnot.

Resumé je tedy v podstatě nasnadě. Pakliže nenahlížíte na svět pouze z pozice progresivních hledačů nových vyjadřovacích prostředků, ale jste schopni přijmout i jistou dávku nostalgie či se dokonce rádi koupete v dávno prozkoumaných vodách, BBP (a nejen na albu Valetolman) jsou ti, kteří vám to jsou schopni nabídnout s gustem a bez příkras.

Odkaz:
http://www.bbp.cz
http://www.guerilla.cz
http://www.kachnicka.cz/bbp/