Soil + Lab°, 20.2., Palác Akropolis

O relativně mladém pražském projektu Soil jsem poprvé slyšel od prof.neutrina, který měl možnost je shlédnout na loňském Summer of Love festu v Pardubicích. Takže jsem věděl, jaký druh hudby přibližně očekávat, i to, že půjde o kvalitu. Musím ale říct, že Soil mé očekávání předčili. Od začátku působili dojmem "světové" kapely, stvořené pro velká pódia, jaké je i v žižkovském klubu. Hlediště během jejich produkce nebylo ještě zcela zaplněné a kdo přišel pozdě a nechal si produkci Soil ujít, udělal chybu.

Pětičlenná sestava zahrnuje kromě zpěvačky, kytaristy a bubeníka i hráče na fenderpiano, přičemž baskytarista občas vymění svůj nástroj za klasický kontrabas. Zmiňovat se o sehranosti kapely je téměř zbytečné, protože to se u tohoto typu hudby bere jako jakási samozřejmost. Hlavní devizou Soil je ovšem suveréní zpěv a charizma Zuzany Kropáčové. Tato křehká blondýnka je přirozenou frontmankou skupiny a svým éterickým hlasem vykresluje nápadité vokální linky. Hudba přejímá prvky triphopu a post drum´n´bassu tak, jak je známe od Lamb, Laiky či Portished, oproti nim je ale více nu-jazzová a hypnoticky taneční. Připravované album ukáže, zda se Soil zařadí po bok výše zmiňovaných seskupení.

transistor heart - autor je redaktorem webu www.mufonic.net

Francouzský kvartet Lab° pak předvedl variace na téma psychedelického dubu se směsí kytarového noisu. Byla to převážně temná a zemitá down tempová hudba s občasnými přesahy k punku a post-rockovým klišé, které jejich hudbu spíše odlehčovaly, než by ji dále rozvíjely do neznámých končin. Zpestřujícím prvkem byly, atmosféru nabourávající, stoptimové "zrychovačky", které vždy rozptýlili skoro hypnotický dubový opar a snažily se vygradovat finální momenty některých skladeb. K tomu byla celá scéna Akropole zahalena v jednotící dýmovou clonu. Mimo klasických kouřových efektů dýmali i všichni hudebníci. (krom tabáku byly cítit i jiné traviny...) Intelektuální vzezření bandu zpestřoval baskytarista s dlouhými rasty, sahajícími až kamsi na zadní část těla, čímž jako jediný byl věrný dubové image. Celá vizuální show byla dokreslena zdvojenou projekcí, minimalizovanými čárovými efekty, kříženými pohledem kamery, umístěné ve voze jedoucím noční krajinou. Předpokládám, že se jednalo o improvizovaný záznam cesty z Francie do Čech bez většího uměleckého záměru kameramana.

Nejzajímavějším hudebním artefaktem byl zřejmě samplovací pult druhého perkusionisty, jenž svými paličkami vyvolával z jednotlivých padů bicí či efektové zvuky, které značně rozšiřovaly sound jinak klasicky rockového obsazení souboru - trochu diferentní přístup k dubové hudbě, většinou sjednocené u mixpultu hlavního "míchače", který vždy jednotlivé nástroje ještě řádně rozvibruje a deformuje různými echy a delayi. Zde stáli všichni zúčastnění hudebníci v jedné rovině bez sólových a zvuk korigujících ambicí. Lab° byli určitě zajímavou podívanou, leč k úplnému uspokojení u mě nedošlo. Cosi chybělo. Je opravdu zvláštní uvědomit si, že u kapel, jenž nemají jasného, v nejlepším případě zpívajícího frontmana, je velmi těžké zaujmout pozornost návštěvníka live-actu v délce celého koncertu, trvajícího něco přes hodinu, když ani samotná videoprojekce, která by měla zvýšit jeho senzibilitu, není nijak výrazně obohacující. Nebo už mám tak otupělé smysly ze všech těch "přeflasoyaných" záležitostí?

prof.neutrino - autor je redaktorem webu www.mufonic.net

Soil - foto: Kryštofotí