Brněnská astrálně hardcorová hydra je zpět.Ústředním poznatkem z poslechu nového alba je zjištění, že s Polym a spol. je stále větší zábava. Jejich odjakživa nesmlouvavý, obskurně "vyšinutý" sarkastický humor dostal od minulé desky Trans-Mystic Anarchy snad ještě větší grády. Ne snad, že by Poly přitvrdil v textech. Ty naopak zůstaly v osvědčené rovině - už tak vrcholně sžíravé a morbidní. Inteligentně "rozvratné" slogany dál útočí na soudobé společenské stereotypy vytvářející z lidí stádo: od nábožentsví po nováctví. A je holt třeba si zvyknout, že občas jsou prezentované teze temné tak, že škleb tuhne na ústech i kovanému cyniku. Alespoň si našinec uvědomí, že úsměv idiota není všespasitelný.

Co tedy umocnilo celou tuto "absurdní komedii" (abychom používali přímo terminologii skupiny)? Svou roli bezesporu sehrává to, že oproti minulosti je více textů je v češtině, jejich vyznění však zároveň napomáhá nadobyčejně výrazný hitový potenciál písní, navíc prošpikovaných všudypřítomnými aranžérskými fórky. Insania na novince trochu přitvrdila, zvuk je průraznější, divočejší. Ostatně podobné cíle Poly deklaroval už u předchozího cédéčka, které mi naopak připadalo poměrně uhlazené a zvukově "hodnější". Tehdy jsme se tak docela neshodli, jak který z nás nahrávku vnímá, a zpětně mám pocit, jako by tehdy Poly v předstihu mluvil o nové desce.

Že by se tedy konečně podařilo realizovat záměry nošené v hlavě již delší dobu? Každopádně mám chvilkami z nahrávky až "metalizující" dojem, také nelze přeslechnout dílčí inklinaci ke crossoveru (Letíme dál či závěrečná hitovka Y.R.U.L.I've odkazují k Waltari). Jinak ovšem samozřejmě platí, že charakteristický (řekněme melodicko hardcorový) rukopis kapely je v jádru už delší dobu natolik vybroušený, že snad ani nemůže dojít k nedorozumění.

Co se týče aranžmá, důležitou roli hrají na Out klávesy. Nedá se zrovna tvrdit, že by obecně přispívaly k výraznému zmodernění nebo zesyntetičtění, jejich pojetí je mnohdy naopak docela konzervativní, téměř hardrockové. To vše ale přispívá báječně promyšlené hře kontrastů a legrácek, které společně vytvářejí osobitou mozaiku.

Stále dokola se točíme kolem pojmů jako je "zábavnost", "poťouchlost"... skoro to může působit znevažujícím dojmem. Ale takhle to Insania opravdu zamýšlí. Když Poly na až záludně vlezlou notéčku rozverně pozpěvuje "Bůh a ďábel pro legraci vymysleli konspiraci, že si tajně role vymění," je snad všechno definitivně jasné.

Alespoň stručnou zmínku závěrem zaslouží (znovu) brilantní booklet stylizovaný do parodie na bulvární magazíny.