Novinky

Ples agentury Modrý z nebe

Litoměřická agentura Modrý z nebe spjatá se jménem Michala Hanzla pořádala ples. Konal se v sobotu 7. února v Hlinné u Litoměřic a byl již pátý v pořadí. Protože akce v Litoměřicích jsou proslulé svojí kvalitou /viz Litoměřický kořen, Syrečková párty, koncerty v Hospůdce u letního kina/, neodolal jsem, oblékl sako, vyrazil a dobře jsem udělal. Celá akce probíhala v sále pomenší hospůdky a sešlo se na ní téměř dvě stě přítomných, mezi kterými opět nechyběla převážná většina Stejnejch ksichtů, což bylo zřejmé i z programu.

Zahajoval Neočekávaný dýchánek aneb veselá hudba z Prahy, jak psáno na plakátku. Hudba, na kterou se nedá sedět, dodávám. Mile mě překvapili nejen výborným výkonem /na to jsem si ostatně již zvykl/, ale i tím, že ač se nejednalo o koncert v tradičním smyslu slova, vypálili i zbrusu novou píseň (tedy alespoň pro mě). Devadesát minut uteklo jako voda a po krátké přestávce nastoupil pražský pubrockový Echt!. Samozřejmě nic nového pod sluncem, ale milé, příjemné a padlo to sem jako ulité. Echtí písně k divokému křepčení přímo svádějí a publikum dalo jasně najevo, že je má rádo. A těch pár místních štamgastů v přilehlém výčepu překvapeně koukalo, jak se ta mládež /no, mládež.../ pěkně baví.

Třetí v pořadí zahrál starý dobrý Rudovous aneb-jak opět psáno na upoutávce-lyrický šraml. Bohužel nedorazila kmenová harmonikářka Hanina, a tak musel zaskočit (nejen) dýchánkovský Faker. Nevím, pokolikáté s nimi hrál, ale je fakt, že obstál se ctí. A kdo jiný mohl celou tanečně-poslechovou akci zakončit? Uhodli jste, Monty Pičusův létající pes. Na to, v jak pozdní hodinu hráli, byli chlapci věru svěží a opět předvedli, že umějí. Pozornost přítomných již byla poněkud utlumena, leč tancemilovným přítomným to příliš nevadilo. A náhle byla druhá hodina ranní a s ní i konec muziky. Ples byl výborný, vždyť jen vidět celou řadu milých Ksichtů v obleku, to je panečku zážitek.

Pod čarou:
Noc však byla ještě dlouhá a řada plesajících přespávala v ubytovně v blízkém Mentaurově. Sluší se dodat, že v tamější hospůdce se zpívalo až do rána, a protože tentokrát neměl Faker s sebou svůj oblíbený nástroj, exceloval bluesmen duší i tělem, Jakub Kabát. Ale všichni přítomní mu zdárně sekundovali. Závěr či nedělní poledno-odpoledne s obědem se konal tradičně v litoměřické hospodě U Čepičků a jak jsem slyšel, někteří vytrvalci vydrželi až do večera. Agentuře Modrý z nebe patří veliký dík za skvělou akci a brzy zase ahoj v Litoměřicích.