Ačkoliv jeden z "otců zakladatelů" Iggy Popp dokázal svou loňskou řadovkou, že zatraceně poctivej rock'n'roll je možný produkovat v poměrně pokročilým věku, pro chebskou smečku je věková hranice definovaná zámkovkým "Nevěřte nikomu, komu je nad třicet" svatá a pokud v klíčové skladbě Bramboračka ječí jeho punk'n'rollový veličenstvo Sisi: "Najednou se cejtim tak starej a unavenej, dám si bramboračku a podívám se z okna: to je smrt ty vole!", není to laciná póza, ale čirý existencialismus.

Potkal jsem chlapa na ulici, v ruce nákupní tašku, v žaludku hrst prášků - někdo mu asi rozbil držku, zpívá se na jiném místě. Ano, z určitého úhlu se mohou - s ničím se nepárající - texty Esgmeq zdát příliš syrové, ale přece je z nich cítit smysl pro realitu, popisovanou bez zbytečné negace a neopodstatněné obžaloby všeho kolem.

V minulém roce se kapela pověstná svými nespoutanými, živelnými koncerty a opředená řadou mýtů, z nichž mnohé se nepochybně zakládají na pravdě, potýkala s vratkým postem muže čtyř silných strun a v jeho druhé polovině se objevovala snad na každém koncertě s jiným. Na Behave Yourself ovšem basuje původní mr. Lochman a černý cirkulárkový kotouč o průměru deseti palců řeže ještě lépe než Devil's Servant.

Hned v otevírací Kolik jedou ostruhy prudce do slabin a hlavní hrdinové večera - mistr chuligánský kytarový riff a lady bubenická řezničina - se předhánějí v divokých dostizích, povzbuzováni hýkajícím a mutujícím žokejem. Štěstí, Vlci, Revolver, pořád stejná písnička. Špinavý kytary (ve Zlu s geniálním spojením "Zlo je staršího data" navíc podmalované zurčícími klávesovými spodky ala Delta 72), prdelnakopávající rytmy, chytlavý refrény. Zkrátka a dobře, Behave Yourself je osm pekelně šlapajících fláků, za který by se nemuseli stydět ani švédské retro punk'n'rollové hvězdy The Hives.