Novinky

Nierika - Hydroponicum

Nierika.jpg Nierika - Hydroponicum
7 skladeb, Piper Records

Když se mi dostalo CD debutového alba "Hydroponicum" od moravské kapely Nierika do ruky, nevěděl jsem o něm (ani o nich) vůbec nic. Začal jsem se tedy pídit po internetu, přičemž jsem objevil (velice pěkné a zároveň šikovné) stránky jejich domovského minilabelu Piper Records. Dozvěděl jsem se, že se jedná o ojedinělý a chvályhodný počin, který se snaží zmapovat hudební scénu v okolí Kopřivnice, což dokládají již čtyři CD vydaná místním interpretům, mezi nimi právě i Nieriky.

Nierika jako taková se skládá ze dvou ne úplně neznámých zakládajících členů Tomáše Neuwertha a Michala Burgeta, kteří si na koncertní a instrumentální výpomoc přizvali zpěvačku Moniku Lohrerovou, basistu Vladimíra Schwarze a kytaristu Zbyňka Machetanze. Jejich nahrávka "Hydroponicum" je pak velice příjemná, vesměs vyklidněná deska, kterou bych určitě doporučil k pozornosti. Vesměs se jedná o hudbu, která osciluje mezi trip-hopovou elektronikou a klasickou kytarovkou, což je crossover v našich končinách velmi populární a tudíž si své posluchače jistě najde. Mezi nejvýraznější hudební elementy tohoto alba považuji melancholické plochy (ať už generované synteticky či na elektrickou kytaru), výrazný (mužský či ženský) vokál v podobné náladě a nikam nespěchající, příjemně klouzavé samplované bicí smyčky.

Desku otevírají zasněné plochy úvodní instrumentálky "Máselko", kde kytara vybrnkává melodický motiv do základního elektronicky vygenerovaného rytmického vzorce. Po tomto mírně abstraktním intru následuje track "Schwarzblack" - dynamický a zároveň příjemný trip-hopík, na kterém se představuje sólová zpěvačka v emocionálních partech věnovaných jakýmsi milostným trablům. Třetí skladba "Boogiestyle" v lehce ambientním duchu a poklidném tempu uvádí posluchače do toho, o co vlastně jde v hydroponice (jedná se o disciplínu věnující se pěstování rostlin bez půdy za využití vody), tentokráte prostřednictvím blíže nespecifikovaného mužského vokálu za doprovodu zpěvačky během refrénů. Čtvrtá skladba "Isabella" se mi líbí ze všech nejvíc - obzvláště proto, že běží ve svižném rytmu oldschool junglové smyčky, která je podpořena našlápnutou funky kytarou a basou. Zároveň se jedná o kombinaci, která na mě zaručeně funguje - komplikovaná taneční rytmika proložená létajícími melodiemi a harmoniemi, která vás během chvilky odnese na virtuální cestu do oblak.

Následující "Melted" je trefným zhudebněním svého vlastního názvu - melancholické melodie v chilloutovém tempu, při kterých zaručeně roztajete, nicméně pouze chvilkově, protože skladba je podle mě kratší, než je zdrávo. Šestá skladba "Marijash" začíná temným industriálním hukotem, ke kterému se přidá trip-hopový beat a proefektované kytary. Skladba během svého playtimu poměrně slušně graduje, ale myslím si, že skladbě by více pomohlo, kdyby se protentokráte vynechal mužský vokál, který je zde použit - působí na mě tak nějak divně. Album je uzavřeno příjemnou, i když mírně tuctovou písničkou "Yesternight".

Album jako celek se mi opravdu líbilo, působí kompaktním, vyzrálým dojmem. Mimo jiné mám také pocit, že častá prezence Jana Muchowa z Ecstasy of St. Theresa okolo Nieriky není čiště náhodná a myslím si, že na kapelu působí minimálně jako inspirace, pokud ne přímo jako aktivní participátor (ač je na bookletu uveden pouze v sekci "thanks to").

Jelikož se Nierika chystá na koncertní vystoupení v rámci Free Mondays v pražské Roxy, není nic jednoduššího, než mi nevěřit a přesvědčit se o jejich kvalitách na vlastní oči a uši.