Novinky

Makedonie - cesta srdcem Balkánského poloostrova

V posledních letech v Česku vzrostl zájem o poznávání balkánských zemí. Důkazem budiž například to, že na českých internetových stránkách najdete slušnou řádku cestopisů z Bulharska či Albánie. V samém středu Balkánského poloostrova však leží země, která dosud většinou zůstává mimo trasy podobných putování - Republika Makedonie. Hlavním důvodem tohoto stavu je nejspíše skutečnost, že se nejbližší makedonské velvyslanectví nachází ve Vídni, což, vzhledem k vízové povinnosti pro české občany, může představovat pro případného zájemce o turistickou návštěvu této země nemalou překážku. Je to škoda. V létě 2003 se mi podařilo procestovat velkou část západní poloviny této krásné země a rozhodně jsem nelitoval vynaloženého času a úsilí.

Klikni pro větší obrázek
Pohled na řeku Vardar a novou část
Skopje z pevnosti Kale. V podivuhodné
betonové budově za mostem sídlí hlavní pošta.
První tři dny svého pobytu jsem strávil v hlavním městě Skopje, jež se vyznačuje podivuhodnou kombinací staré orientální architektury a betonových novostaveb vybudovaných v letech po zemětřesení v roce 1963. Skopji dominuje středověká pevnost Kale, pod níž protéká nejdůležitější makedonská řeka Vardar. Z pevnosti se člověku naskýtá krásný výhled na celou metropoli a okolní hory. Pod její severní stranou se rozkládá stará část města - čaršija -obývaná převážně Albánci. Prohlídku čaršie začínáme v kostele sv. Spasa (Spasitele), který se pyšní nádherným vyřezávaným ikonostasem, dílem mistrů debarské školy - řezbářů z počátku 19. století. Nedaleko kostela se k nebi tyčí minaret nejkrásnější mešity ve městě, džamie paši Mustafy z 15. století. Nejlépe je k ní zavítat ve chvíli, kdy muezzin svolává k modlitbě a její mohutná klenba začne pohlcovat věřící. Brzy postřehnete, že se jedná výhradně o muže. Místní správce nám sděluje, že se prý ženy modlí doma a o náboženských svátcích navštěvují pro ně vyhrazený svatostánek.

Klikni pro větší obrázek
Skopské staré město - čaršija
Čaršija je skutečné lidské mraveniště, protkané dlážděnými uličkami lemovanými desítkami kaváren, dílen a krámků. Omámen vůní, která se line z četných pekáren a restaurací, se přistihuji, jak si pohrávám s takřka kacířskou myšlenkou, že skopská čaršija svou živoucí atmosférou předčí věhlasnou sarajevskou Baščaršiji. Vedle čaršie sídlí rozlehlá tržnice Bit-pazar, obdivuhodná směsice nejrozličnějšího zboží, vůní, pachů a jazyků, která člověku na chvíli dává zapomenout, že se nachází v Evropě. Je zajímavé se zaposlouchat do řeči prodejců a kolemjdoucích. V této části města nejčastěji uslyšíte albánštinu, následovanou makedonštinou, turečtinou a romštinou. Jakmile trhovci postřehnou, že jste cizinec, tak na vás spustí buď lámanou angličtinou nebo srbsky.
Klikni pro větší obrázek
Střechy čaršie při pohledu z pevnosti Kale
Klikni pro větší obrázek
Orientální architektura starého města
Klikni pro větší obrázek
Charakteristická ulička na skopské čaršii
Klikni pro větší obrázek
Skopje. V pozadí zvonice kostela sv. Dimitrie a kupole
Daut-pašových lázní, kdysi největších na Balkáně.
Klikni pro větší obrázek
Pevnost Kale a nejkrásnější mešita ve městě
- džamie paši Mustafy

Osmanský Kamenný most přes řeku Vardar nás přivádí na centrální skopské náměstí Makedonija, čímž se ocitáme v nové části města. Také zde se nachází několik staveb a zákoutí, která stojí za to prozkoumat. Podél řeky se táhne rozsáhlý park a řada kaváren a restaurací. Pozornost upoutá betonové monstrum, v němž sídlí hlavní pošta. Ohavností jej předčí pouze budova národního divadla na druhé straně řeky, chátrající kříženec hangáru a startovací plochy vesmírných korábů. Z náměstí Makedonija přicházíme stejnojmennou třídou k ruinám starého vlakového nádraží, které bylo ponecháno v podobě, v jaké se ocitlo po katastrofálním zemětřesení v roce 1963. Hodiny nad jeho vstupní halou ukazují přesný čas otřesu. Budova je tak svérázným pomníkem obyvatelům Skopje, kteří tehdy zemřeli v rozvalinách. Pravděpodobně nejzajímavější stavbou na pravém břehu Vardaru je relativně nedávno dostavěný metropolitní chrám sv. Klimenta, vkusně a impozantně projektovaná sakrální stavba moderního vzhledu.

Skopje leží v objetí vysokých hor a v jeho okolí se nachází celá řada turisticky přitažlivých míst. Velice oblíbeným výletním cílem Skopjanů je

Klikni pro větší obrázek
Klášter sv. Pantelejmona z 12. století
klášter sv. Pantelejmona ve vesničce Nerezi. Byzantská stavba z 12. století vyniká především umělecky cennými freskami ze stejného období. V areálu kláštera funguje výletní restaurace, ze které je pěkný výhled na Skopje v údolí. Jiným místem vhodným pro několikahodinový výlet ze Skopje je jezero Matka, které je v podstatě kaňonem řeky Treska. V jeho strmých stěnách a okolí stojí několik více či méně dobře zachovalých monastýrů. Vzhledem k nevyhovujícímu dopravnímu značení se po cestě k jezeru musíme několikrát ptát na směr. Zdejší oblast je z velké části obývána Albánci, takže tu nastávají menší jazykové komplikace. Například u dětí jsme s makedonštinou neuspěli. Později jsem vypozoroval, že nejlépe makedonsky hovoří střední generace mužů, kteří se jako živitelé rodin pohybovali či pohybují v etnicky smíšeném prostředí. Velká část z nich též sloužila v jugoslávské armádě, kde byla úřední řečí srbochorvatština. Následná trojjazyčnost však s sebou občas přináší jisté potíže. Nezanedbatelné procento Albánců, s nimiž jsem přišel do styku, totiž hovoří zvláštní směsicí makedonštiny a srbštiny. Zda-li je to tím, že jsou tito lidé původem z Kosova, nebo vlivem jejich předchozího působení v srbochorvatsky mluvících částech bývalé Jugoslávie, bohužel nedovedu posoudit.

Klikni pro větší obrázek
Pestrá džamie v západomakedonském Tetovu
Po třech dnech ve Skopje nasedám do autobusu a mířím do politického a univerzitního centra albánské menšiny v Makedonii - Tetova. Okolí tohoto města na úpatí Šar Planiny se stalo svědkem prudkých bojů mezi albánskými gerilami a makedonskými bezpečnostními silami před dvěma lety. Tetovo samotné naštěstí nebylo porušeno. Po cestě ze Skopje míjíme četné vesnice, které se honosí nově vystavěnými džamiemi Podle toho usuzuji, že jsou vesměs obydleny Albánci (ačkoliv v Makedonii islám vyznává i jistá část slovanského obyvatelstva, Turci a Romové, takže se mohu mýlit). Kostel jsem po výjezdu ze širšího Skopje nezaznamenal ani jeden. V samotném Tetovu je hlavní atrakcí návštěva Pestré džamie (Šarena džamija) ze 16. století, které dala jméno její bohatá vnitřní i vnější výzdoba. Stařeček, který mě do mešity uvádí, prý pracoval v Československu jako zmrzlinář. V komunikaci se mnou se to projevuje především tak, že svou směsici srbštiny a makedonštiny obohacuje slovenskými výrazy. Stejně jako v některých dalších makedonských městech s výrazným podílem albánského obyvatelstva (Debar, Gostivar, Kičevo či Struga) se v Tetovu setkáte s dvojjazyčnými nápisy. Dokonce není nijak neobvyklé, že makedonský překlad albánského textu zcela chybí.