Novinky

Eastpak Resistance Tour, 20.11., Sky Club Brumlovka

Kam má mladá paměť sahá, nenapadá mě žádný příklad konání se hardcorového koncertu takového rozměru, jaký měl čtvrteční Eastpak Resistance Tour v pražském Sky Clubu Brumlovka. Označení svátek hardcoru byl v tomto případě více než trefný.

deathbystereo.jpg Původním místem konání byla zvolena Malá sportovní hala, z technických důvodů (muselo by se končit cca o hodinu dříve, tedy kolem jedenácté) byl koncert nakonec přesunut na Brumlovku. Celá akce měla začít okolo půl páté.

Na určené místo jsem ale dorazil o něco později než jsem měl původně v plánu, z čehož vyplynulo, že jsem první kapelu, Knuckledust (Lenght of Time nedorazili) promeškal. Hned u vchodu mě však vítaly tvrdé riffy ten večer jediných neameričanů, nizozemských hate-oldschoolerů, Backfire!. Prvotní nadšení (zapříčiněné také pro mě doposud neznámým prostředím velkého hc koncertu) začínalo velmi rychle opadávat. Od Backfire! znám pouze album "All bets are off", a přestože tento styl moc neposlouchám, docela mě baví. Na živo byli však pravým opakem (možná také proto, že z této desky jsem reflektoval pouze jednu skladbu). Další na řadě byli Sworn Enemy z New Yorku, kteří mi přišli v podstatě stejní jako Backfire!, a proto nevidím důvod se o nich rozepisovat dál.

První kapelou, která mě opravdu bavila, byli až Death by Stereo. Přestože nepatří mezi ty, jejichž desky bych si přehrával do zblbnutí, jedno se jim musí nechat a to je neuvěřitelně sympatický projev, především zpěvákův. Prohlášení, že to byl jeden z nejlepších koncertů, který kdy zažili, bylo podle mě naprosto upřímné. Co se týče hudby, odehráli skladby z posledních dvou desek "If looks could kill, I´d watch you die" a "Into the valley of death", v čele s videoklipovou hitovkou "Wasted words". Celkově vzato, pro mě nejlepší kapela večera, ale nepředbíhejme.

Ignite.jpg Po DBS přišel čas californských melo-hardcoristů Ignite a jestli jsem se na někoho opravdu těšil, byli to oni. Výborné skladby z výborného alba "A place called home" konečně pořádně rozhýbaly halu a já byl v sedmém nebi. Jenže co čert nechtěl, Zoli dostal chuť podělit se o své "vědomosti" o České Republice s publikem a celé vystoupení tak pro mě nepochopitelně posral! Jenom stručně, opravdu si nemyslím, že jsme rozpadem Československa zabránili občanské válce, určitě se tak nestalo v roce 1992 a pravdou je, že si dosud nejsem jist, zda-li to bylo správné. Následoval naprosto nemístný cover "Sunday bloody sunday" od U2, který jen vystupňoval stupiditu chvíle. A navíc Zoliho poznámka, že s námi soucítí a chápe, protože pochází původem z Maďarska, je samozřejmě úplná blbost. Pro mě se v tu chvíli změnil v zalíbeníchtivého zmrda. Ale dost vztekání, koncert pokračoval a Ignite hráli skvěle, jenom už nemohli bavit jako před tím.

Dalším velkým očekáváním byli new-yorští Madball, kteří u nás již letos vystoupili a to na letním Rock for People, kde sklidili velký úspěch. Přestože jsou stylově stejní jako první tři kapely (počítám-li i promeškané Knuckledust), na rozdíl od nich rozhodně nenudili. Možná právě proto, že patří mezi ty kapely, které pojem new-yorského hardcoru vytvářely, což také naznačili věnováním jedné skladby dalším NY legendám, Warzone.

Suicidal.jpg Vrcholem večera měli být punkoví filharmonici Suicidal Tendencies z LA. Začátek byl vskutku famózní, skladby měly náboj, Mike "Cyco" Muir létal po pódiu jako šílený. I občasné narážky na teprve devatenáctiletého basáka Steva Brunnera, který se s tímto nástrojem snad už narodil, působili docela přirozeně. Postupem času na mě ale začalo celé vystoupení působit jako jeden dlouhý reklamní pořad na firmu ST. Mike Muir začal více mluvit než zpívat a navíc naprosto nesrozumitelnou angličtinou. A tak bylo pochopitelné, že publikum (tedy i já) nemělo jinou možnost než stát a zírat na Psycho Mika, který si na pódiu ukájel svůj amerikanofilní komplex. Koncert nečekaně skončil v momentě, kdy uražený frontman (opravdu nevím, co čekal) opustil pódium se slovy ve stylu "ať si všichni políbíme prdel". Myslím, že ani zbytek kapely to úplně nestihl, ale co mohl dělat. Já byl opět velmi zklamán a jak jsem poslouchal bezprostřední dojmy některých ST příznivců, nebyl jsem zdaleka sám.

Suma sumárum více zklamání než překvapení, možná to bylo zapříčiněno velkým očekáváním od některých kapel, opravdu nevím. Určitě to byla dobrá zkušenost a jsem za ní rád. Jedno však vím jistě - na Suicidal Tendencies už nikdy nepůjdu!

fotky: Šaman

Odkazy:
www.conspiracy.cz
www.suicidaltendencies.com
www.madballnyhc.com
www.ignitemusic.net
www.deathbystereo.net
www.swornenemynyc.com