Sensefield (USA), Landmine Spring (Cz), 19.11., Rock Café
Je středa, něco málo po deváté hodině, klub Rock Café je opět velmi slušně zaplněn. Obě kapely jsou již na místě, další z nezapomenutelných večerů začíná, díky za něj Conspiracy. Zahajují strakoničtí Landmine Spring, repertoár skladeb je složen téměř zcela z poslední desky Sip of Wine. Nápadité melodie zaplavují sál a pozvolna navozují melancholicky uvolněnou atmosféru, publikum se baví nebo aspoň já určitě. Vystoupení má správný náboj a Landmine Spring odehrají další vynikající koncert. Jen mi stále nejde na rozum, jak může česká hudební veřejnost takhle skvělou kapelu přehlížet a nechce se mi věřit, že by to bylo ze strany Landmine spring záměrné. Ale nechme úvah a zpět ke koncertu.
Na řadu přicházejí Sensefield z L.A., pro mě známí spíše z vyprávění než poslechu, jediným výchozím bodem pro vytvoření si alespoň hrubého obrazu o tvorbě této kapely bylo pro mě jejich nedávno vyšlé album "Living Outside" a musím přiznat, že tento výchozí bod se mi více než zamlouvá (jen pro srovnání, na mém "žebříčku oblíbenosti" jej zařazuji na úroveň "False Cathedrals" od Elliot, které považuji za jedno z nejlepších "inde-pop" alb vůbec).
Nyní k samotnému vystoupení, celá kapela na mě působila velmi sympatickým dojmem a s postupem času jsem se v mém tvrzení stále více upevňoval, navždy vryté do paměti mi zůstanou momenty, kdy převážná část publika zpívala skladby spolu s Jonathanem Bunchem (myslím, že nejvíce dojatý byl v tu chvíli sám zpěvák) a že jich nebylo málo. Fráze jeden hit střídal druhý v tomto případě platila na sto procent. A tak jediným mráčkem na jinak sluncem prozářené obloze byla nutnost ukončit koncert v jedenáct hodin. Přiznávám, že pokud bych se mohl v tu chvíli rozhodnout mezi možností hrát dál a způsobit tak Rock Café problémy s porušením nočního klidu, které by možná vedly i ke zrušení klubu nebo ukončením koncertu, zvolil bych první možnost.
