Enon, Waawe, Kopřivnice, klub Nora, 17.11.

Státní svátek se dá slavit různými způsoby a pro pár z nás byla vhodnou alternativou návštěva koncertu, na kterém se již podruhé v Čechách představili američtí Enon. O skupině samotné (předkapelu, jíž byli táborští Waawe, nevyjímaje) bylo na stránkách Freemusic napsáno mnohé a mám takový pocit, že tímto reportem už nový pohled na věc nepřinesu. Pokusme se alespoň o krátkou rekapitulaci.

O příborské Lu jsem přišel vzhledem k zajišťování základních životních potřeb. Konzumace večeře v nedalekém podniku se trochu protáhla a nechci vás zkoušet ošálit odposlechnutým tvrzením, že to za moc nestálo. Takže na vše zapomeňte a poskočme dál. V části večera, ve které si podium přivlastnili Waawe, jsem už poslušně postával před podiem a začal si užívat show. Atmosféra klubu sice ještě nebyla řádně zahuštěná, ale co nezvládly prořídlé šiky diváků, o to se postarala kapela. Předpokládám, že víte o co se v případě Waawe jedná. Pokud ne, tak vás odkazuji na příslušné články a doufám, že jste neodvykli domácím úkolům a vše potřebné si řádně nastudujete. Jejich pódiová prezentace na které se obešli bez klávesových rejstříků, byla mnohem živelnější než poslední deska. Zvukově tedy chudší, o to však sevřenější. Táborští mě snad ještě nezklamali a mám pocit, že příjemně překvapili pěknou řádku přihlížejících, z nichž většina ještě s touto kapelou neměla co do činění. Před hlavními hvězdami večera se klub příjemně zaplnil, návštěvníci vylezli ze svých nor a mohlo se jít do finále.

Enon se u nás už pomalu zabydlují. Den předtím hráli v Praze a z mnohých hlav se ještě nevytratily vzpomínky na jejich jarní koncert na Sedmičce. Co se od té doby změnilo? Enon mají novou desku Hocus Pocus. Ta sice vzbudila jisté malé rozpaky, ale stalo se to, co jsem předpovídal v recenzi. Během koncertu nebylo téměř k rozeznání ze které desky se zrovna hraje, protože nové věci vklouzly mezi ty starší s úplnou samozřejmostí a koncert neměl slabého místa. Pominu-li ovšem závěrečné destruktivní třeštění, které přeci jenom přesáhlo únosnou míru a bavilo zřejmě jen kapelu samotnou. Ta se musela při přídavcích snažit opět rozehřát mírně povadlé publikum, což se nakonec skutečně podařilo a vystoupení skončilo na výbornou. Po koncertě jsem si vyslechl několik názorů pokrývajících snad celé možné spektrum postojů. Od naprostého odmítnutí po jednoznačné přijetí. Rozervanost písní Enon asi není leckomu po chuti a jejich pódiová show zřejmě dokáže rozštěpit publikum na několik táborů. Pokud jsem si ale dobře všiml, tak těch co by si okusovali nehty bylo mizivé procento. Živé provedení písní bylo oproti desce daleko neučesanější, živelnější a mě opět přesvědčilo, že mám co do činění s jednou z nejvýraznějších skupin dneška. Enon ukazují prstem směr který rozhodně není slepou vývojovou uličkou. Jestli se rozhodnou k nám zase po půl roce zavítat, nebudu s návštěvou váhat ani chviličku.