Novinky

Čankišou na Flédě. A malá rekapitulace dalšího závislého kritika...

Docela se divím, že polovýznamnému nakladatelství FT records ještě jejich úspěšně prodávanou kapelu nevyfoukl některý z big majors. Myslím, že mají slušně nakročeno, pokud jim nedojdou nápady, pravidelně se mohou umisťovat ve čtyřicítce nejprodávanějších kapel. Mezi členy najdeme totiž slušné muzikanty, zejména mám na mysli bubeníka Zdeňka Kluku, dlouholetého brněnského hráče a skladatele. A pak taky charismatického lídra a zpěváka Karla Heřmana, troufám si říct, vzhledem k jeho tělesným parametrům, srovnatelným s Pavarottim, nejnepřéhlednutelnější figuru na české hudební scéně. Mezi desítku kapel, které v Čechách ovlivnili zásadním způsobem vývoj české muziky, je řadí šedá eminence české hudební kritiky Jiří Černý.

Otázkou je, jak promítnou svůj potenciál do třetí desky. Nápad zpívat v neexistujícícm jazyce je ojedinělý a zajímavý, ale dlouhodobě na tom nelze stavět. Také je třeba, aby si i někteří hráči v kapele zvýšili profesní standard, u některých už je v tuto chvíli na hranici únosnosti. Tím nemám na mysli jen jejich hráčskou vybavenost, ale i zodpovědný, profesionální přístup k vystupování a zkoušení, zejména pokud mají ambice kapelu ještě dál posunout. Další slabinou je i přes slušného lídra, který se osvědčuje během písní, působení v přestávkách mezi písničkami, kdy nedokáže kapela udržet lidi ve varu správným hecováním, většinou spadne řetěz a kapele nezbyde než opět dostávat pracně lidi do varu. Je to sice nedostatek naprosté většiny jinak slušných českých kapel. Obzvlášť to vyniklo na středečním koncertě, kdy po Čankišou ovládli podium britští Maroon Town, kteří si dokázali publikum podmanit a nažhavit i mezi písněmi pár kratičkými a údernými větami. Nicméně nechme se překvapit, kam se bude kapela dál vyvíjet, zájem o jejich živé hraní se zatím stále zvětšuje. A o natáčení třetí desky se uvažuje, dokonce s hosty nevídanými a nečekanými... A jak praví zkušení; právě třetí deska rozhodne.

Pokud má kapela při hraní slabší a silnější dny, na Flédě jsou takřka doma a na jejich výkonu je to znát. Publikum z velké části tvoří kamarádi, přesněji řečeno spíše kamarádky. Na málokterou kapelu přijde totiž tolik (mladých) slečen a paní, pokud v to nepočítám Karla Gotta a sladkobolné mladíky plakátované v Bravíčku. Poměr posluchaček proti posluchačům, alespoň v kotli pod podiem, odhaduji na tři ku jedné.

Teprve kolem třičtvrtě na deset se muzikanti odlepili od baru a zahájili čanki-show. Lidi se dobře bavili, hodně se trsalo, saxofonista Sysyn házel do publika banány. Na pár kousků se povedlo koncert i slušně nasvítit. Čankišou odehráli většinu ze svého repertoáru, včetně tradiční pohřební a svatební písně lidu Čanki. A v přídavku se samozřejmě objevil jejich megahit Jeba Ma Miluna. Kapela sice popírá, že by jejich texty šly přeložit, myslím, že u zmíněného není pochyb, že to lze.

I když se na hlavní hvězdu Maroon Town večera sál zpoloviny vylidnil, nebylo to na škodu, neboť zbývající měli o to více prostoru na pořádnou ska a reggae tancovačku.