Novinky

Koncert Big Bandu Gustava Broma

Bigband.jpg Zní to neuvěřitelně, jestliže nějaké hudební těleso hraje již 63 let! Je to jednoduché, existence souboru byla postavená na kapelníkovi, takže průběžná fluktuace muzikantů nevadila. A jak se ukázalo, ani po odchodu Gustava Broma z tohoto světa nezůstal BBGB osiřelý. Jeho vedení se ujal Vlado Valovič, a z jména původního kapelníka se stala definitivně značka. Podle dramaturga a dlouholetého spolupraconíka orchestru Maxe Wittmana, je hudba BBGB zaznamenána na 576 různých hudebních nosičích. V BBGB působily a leckdy i vyrůstali kvalitní hráči. V sestavě, která se předvedla v sobotu na Flédě byl např. Günter Kočí, Jaromír Hnilička, Juraj Bartoš, Mojmír Bártek a z nejmlaších třeba Antonín Mühlhansl. Vše to jsou hráči na dechové nástroje, velký jazzový a swingový orchestr se bez nich neobejde. Takže kromě sólově obsazených partů piana, kytary, kontrabasu a bicích tvoří dalších celkem 14 hráčů sekci trombonů, trubek a saxofonů.

Sobotní koncert byl vřazen nejen do Jazz Festu, ale i brněnský rozhlas jej zařadil do pásma oslav svého 80tiletého výročí. Mezi posluchači byl tedy patrný i určitý generační rozdíl, pár příchozích přišlo evidentně zavzpomínat na svá mladá léta, která mají s BBGB spojeny. Myslím, že jim se koncert mohl líbit nejvíce. Přibližně polovinu skladeb zahrál orchestr pouze instrumentálně, a jinak byli na podium zváni postupně i čtyři zpěváci. Jako první přišel samotný impresário (chcete-li manažer orchestru) p. Tibor Lenský, populární zejména v šedesátých letech, tedy v dobách největší slávy celého bigbandu. Není v této souvislosti bez zajímavosti, že právě v této dekádě řadili kritici BBGB mezi desítku nejlepších bigbandů světa, ale kdeže loňské sněhy jsou. Pan Lenský zazpíval dvě písně, v češtině Duben a pak Cheek to cheek. S výrazně větším úspěchem se předvedla i Jana Musilová z brněnského muzikálového Městského divadla se skladbou Memory z muzikálu Cats. A po ní ještě jistá Miss Marky, nevím kdo jí tak hrozný pseudonym vymyslel - nezaslouží si to, s písní Fever z filmu Horečka sobotní noci.

Jestliže během prvních dvou třetin koncertu bylo v sále docela málo lidí, což přičítám i na Flédu brzkému počátku již o půl osmé, poté co na scénu nastoupil slovenský zpěvák Peter Lipa se sál slušně zaplnil. S převahou minimálně jedné třídy Lipa přezpíval svoje předskokany, nejvíce čerpal z přearanžovaných skladeb od Beatles ze svého posledního alba. A jím odezpívané jazzové a swingové klasiky měli teprve pořádný drajv. Když po necelé půlhodině jeho vystoupení uzavřelo celý koncert, zejména zadní řady sálu, těch pozdně příchozích, se dožadovaly mohutným potleskem a hvízdáním přídavku, který však nepřicházel. Místo děkovačky se přišel uklonit jen dirigent Valovič, takže to vypadalo jako by chtěl říct, že už nic dalšího orchestr neumí. Absence přídavku působila více než rozpačitě, zejména poté, co v úvodu koncertu Wittman sršel čísly o spoustě desek a tísících hodinách nahrávek v archivu brněnského rozhlasu.