Novinky

Vostrovní říše v zajetí rytmů - 16.8.

Krátce po setmění, tedy něco po 21. hodině to rozbalil Traband. Jejich šramlovité písně pomalu ale jistě lidovějí, takže řadu z nich posluchači zpívali s kapelou. Divácký chorál byl občas tak mohutný, že to překvapilo /zajisté že mile/ i leadera, zpěváka, akordeonistu, kytaristu a klarinetistu v jedné osobě - Jardu Svobodu. V průběhu asi hodinového vystoupení zazněl průřez alby Kolotoč i Road Movie a došlo dokonce i na novou píseň. Že by z popela vstávaly základy dalšího alba? Určitě bych se přimlouval, zvláště po avizovaném omezení koncertní činnosti v příštím roce. V poslední písni /Mámo, mámo/ byli na pódium pozváni členové další kapely Bengas, kteří příjemně přizpěvovali refrén. Škoda jen, že protentokrát se Traband výjimečně nedal obměkčit dlouhotrvajícím potleskem a nepřidal. Vzhledem k následné noční cestě kamsi za Plzeň je to však pochopitelné.

Bengas, cikánská kapela z pražského Žižkova mě velmi mile překvapila. Živě jsem ji slyšel poprvé a třebaže řada pozitivních kritik o nich hovořila téměř v superlativech, přiliš jsem nevěřil. Ale stálo to zato. Čtyři akustické kytary, baskytara a přibližně desetiletý (!) hráč na perkuse /bonga/ mě přesvědčili. Není to cikánská muzika, kterou známe v provedení vynikající Idy Kelarové, spíše zavádí do španělských oblastí rychlých kytar. Nenechá však nikoho chladným. A tak se tančilo, tančilo a tančilo. Je to přesně ten typ hudby, kterou bych neposlouchal doma, ale která v živém provedení strhne okamžitě. Pouze závěrečný přídavkový pelmel mi nesedl, příliš mi připomínal televizní estrády z nepříliš dávné doby. Celkově ale byli Bengas výborní, návštěvu jejich koncertu vřele doporučuji.

Na závěr vystoupili brněnští Čankišou, skupina, která je měsíc od měsíce populárnější. Brněnský bigbítový veterán Zdeněk Kluka stvořil velmi zajímavou formaci, která svými písněmi lidu Čanki rozdává pohodu plnými hrstmi. Velmi rytmická snad etnohudba, kde jsou mimo perkusí velmi výrazné dva saxofony, ale rovněž obrovské didjeridoo, je na zdejších pódiích v takovémto provedení poněkud neobvyklá. Celkový dojem dotváří mohutný zpěvák Karel Heřman, který v jazyce zmiňovaného lidu Čanki řve do publika písně, přičemž využívá mimo jiné svého mohutného hrudníku coby ozvučné desky, když bitím se v prsa rozvibrovává hlas. Nutno vidět, nutno slyšet.

Velmi výrazným kladem sobotního večera bylo i vynikající nazvučení, což v podobných venkovních areálech nebývá vždy samozřejmostí. A třebaže se po půlnoci citelně ochladilo, rozvášněnému diváctvu to nevadilo ani za mák. Vostrovní sezóna potrvá ještě přes měsíc, proto neváhejte!