Napalmed vs. Merzbow aneb srážka (českých a japonských) titánů

Na poli noise nejsou splitová alba ničím mimořádným, spolupráce mosteckých Napalmed a japonské hlukové legendy Merzbow je však jistě událostí z oblasti nepřehlédnutelných. O tom, že Napalmed jsou nejaktivnější, ba dá se dokonce říci jedinou skutečně funkční noiseovou jednotkou na našem území, a že Merzbow alias Masami Akita je vůbec snad nejslavnějším představitelem světové hlukové scény, bude možná nošením dříví do lesa, každopádně splitové album Crash of the titans svedlo na plochu 74 minut dohromady právě tyto dvě zajímavá, v mnohém však velmi odlišná tělesa.

Mostečtí Napalmed existují sice již nějaký ten rok, zaznamenání hodné shrnutí svých dosavadních aktivit však servírují svým posluchačům až v období posledních tří-čtyř let. Na tomto albu se představují ve dvojici Radek Kopel (hlavní duše skupiny i stejnojmenného vydavatelství)/Míra Vlček a na ploše zhruba 40 minut jsou zachyceni v dnes již poněkud historické poloze industriálních "kovotepců". Klasické sonické noise je tu pro ně východiskem pouze částečně, jejich dnešní poloha zběsile hektického noiseového rychlovlaku je tu totiž cítit skutečně "jen" sporadicky. O to více překvapí poměrně klasická strukturovanost materiálu a výrazná rytmičnost, docilovaná různými kovovými nástroji a předměty. Část "fieldrecordings" byla za tímto účelem získávána přímo ve výrobní hale nejmenované továrny a v mnoha momentech tak Napalmed navozují ryze industriální sound. Svým lpěním na "old school" proprietách tak ostře kontrastují s použitým materiálem Akitovým.

Mr.Akita aka Merzbow totiž ve svých dvou skladbách využívá striktně svého "macintoshe", z něhož doluje charakteristické řezavé vysokofrekvenční zvuky. V Chemlage mini pak jakoby nechává stranou neodmyslitelný výraz východoasijského kamikadze a poměrně stravitelný hudební materiál s postřehnutelnou melodicko-rytmickou složkou navozuje spíše na výrazivo evropských, konkrétněji německých hlukařů. Fámy o tom, že Akita na splitové album poskytnul pouze odpadový materiál ze svých mnohahodinových "obývákových" sekvencí, jakoby potvrzuje druhá nahrávka - jak svým příznačným názvem Untitled-1, tak především svojím jednoduchým nápadem nechat znít patnáct minut neměnnou lineární hlukovou smyčku. To by asi nebylo ke škodě věci, kdyby se Akitovi podařilo navodit patřičnou atmosféru. Takto vzato je Untitled-1 jasně nejhorším trackem alba a zároveň jistým dokladem nadproduktivnosti Akitových vydavatelských aktivit.

Z hlediska Napalmed je jistě pozoruhodné, že se se svým materiálem Merzbow přinejmenším vyrovnají, zároveň si je třeba uvědomit, že oproti svým nejlepším nahrávkám mají obě Akitovy skladby pouze epizodní charakter. Přesto se troufám zeptat, která z jiných domácích hudebních formací si mohla dovolit natočit společné album s žánrovou hvězdou první velikosti? Merzbow sice ještě jistě natočí spoustu nového, zajímavějšího materiálu, i díky této nahrávce však o Napalmed uslyší svět a my můžeme být rádi, že u nás máme skupinu, která si nepotrpí na komplexy méněcennosti a má co nabídnout i daleko za hranicemi naší vlasti.