O Žofce Kabelkové jste doufám slyšeli. Tahle 20 letá studentka z Jihlavy, sběratelka sov a hlavně velmi talentovaná zpěvačka a kytaristka právě vydává svoje debutové album. Mluvilo se o něm už nějaký ten pátek - zvláště po té, co Žofka v několika soutěžích a anketách brala vítězství se suverenitou Mika Tysona v boxerském ringu (a obešlo se to i bez kousání uší).

Jen malá odbočka pro statistiky, Žofka se už dříve objevila na dvou albech Ivoše Cicvárka, kompilaci Zahrada písničkářů a soundtracku Báječná show, ale Žiju je opravdu prvním regulérním albem. Konec vsuvky.

Největším překvapením je pro mě jméno producenta a vůbec muzikantská sestava, která se na tomto "embryonálním" (viz obal) albu objeví. Očekávaná brněnsko-jihlavská jízda se nekoná. Taktovky se ujal houslista a hráč na mandolínu Stano Palúch (mj. Peter Lipa). Ten se zcela logicky obklopil spřízněnými a dlužno podotknout výbornými muzikanty jako jsou basák Juraj Griglák, kytarista Michal Vavro či bubeník Peter Solárik. Palúch a spol. naštěstí pochopili, co se od nich čeká - rafinovaně a nanejvýš citlivě podbarvovat Žofčin hlas a jen místy lehce šlápnout na plyn. Takovýchto okamžiků (funková Stanu se břízou nebo Do větru s basovou mezihrou alá Buty) je tu sice pomálu, o to lépe vyznívají. Až mě trošku ta zdrženlivost těchto výborných slovenských muzikantů vrtá hlavou...

Žofka je většinovou autorkou textů i hudby. Tu a tam pomohl Ivo Cicvárek a jednou (Zpátky) také přispěl Zdeněk Král a Lucií Čisteckou. Další odbočka - právě s brněnským písničkářem Cicvárkem a členem KK Bandu Králem má Žofka za rok natočit další album. Jak jsem koupil, tak prodávám...

I přes mladý věk si Žofka vypracovala svůj vlastní styl a na to, jaký to je pískle (promiň), píše poměrně trefné texty. Neváhá se opřít o nákupní šílenství ("Ať koupí levnější, známější a lesklejší dřív než se udá"), přináší reflexe pocitů, které tu a tam zachvátí všechny romantiky ("Jsem asi blázen, vždyť povídám si se svíčkou"). Nechybí ani lehký náznak erotiky ("Přitul se blíž a přikryj nás studenou cíchou"), byť tahle nedávná studentka jazykovky v Brně umí zahrát i na ostřejší notu. Jestli pak ještě někdy hraje lehce infantilní Sokyni? Ve skladbě Tak to teda ne! ukazuje Žofka další svou textovou polohu - ironie místy přecházející až v sebeutahování. Kdybych se mohl přimluvit, dal bych si příště takovýchto satir pořádný nášup.

Slabinou a zároveň ohromnou devízou Žofky je její hlas. Krásně znělý, hladivý, melodický, intonačně přesný a jdoucí po srsti. Leč také jednotvárný, místy až příliš sladkobolný. Jen v několika málo (Řečičky) se neváhá Žofka pustit do odlišných poloh.

Žiju je dobrý debut, pod který se všichni zúčastnění mohou směle podepsat. Tohle album nenatočila nějaká "holka s kytarou", ale vyzrálá písničkářka s dostatečně kvalitním repertoárem a s šikovnou kapelou za zády. Kdo by to do ní ještě před pár lety řek...

Tomino
Autor je tvůrcem pořadu Neon na Radiu Life.

Web Žofky je tady