Placebo - Sleeping With Ghosts

Charakterově výrazní členové britské skupiny Placebo si po třech letech sedli do studia a natočili svůj čtvrtý počin, desku Sleeping With Ghosts. O produkci ojedinělé a oduševnělé nahrávky se postaral známý producent Jim Abbiss (produkoval např. Massive Attack) a do hudby Placebo tak zanesl více elektroniky. Ti se nikdy netajili svými sympatiemi k tanečnímu směru a elektronická aranžmá jim taky velice sluší.

Kritický fanoušek podotkne, že tito londýnští brit-popoví odrozenci výrazně změkli. Pravdou je, že Sleeping With Ghosts obsahuje více pomalých skladeb, než je tomu na předchozích deskách. Ale nenechte se mýlit. Když se pořádně zaposloucháte, zjistíte, že nejde o žádné vykalkulované slátaniny pro malé holčičky a že pomalý song nerovná se automaticky něco špatného a neposlouchatelného. Právě naopak, je v tom cítit něco zcela přirozeného, co vychází přímo z nitra těchto tří muzikantů, jež svou hudbu sami popisují jako "osobní emotivní rock".

Důležité je na desce užití klavíru. Ve Special Needs je tento nástroj zkombinován s drsnou kytarou, čímž je vytvořen dokonalý syrový efekt. Naopak v konečné Cetrefolds je klavír jakýmsi uspávacím činidlem. Takovou ukolébavku jste prostě ještě neslyšeli, a to nemíním nijak ve zlém.

Opomenuty ovšem nejsou ani klasické kytarové "řezačky" a hned začátek je dosti ostrý. Bezeslovná Bulletproof Cupid je přehlídkou kytarových riffů Briana Molka. Stejně tak Plasticine a Second Sight, asi nejtvrdší věci z alba. Hity The Bitter End a This Picture (který bude vpuštěn do světa v nejbližších dnech) připomínají zase songy minulých alb a v podstatě ve všech ostatních skladbách se Molkova kytara velmi výrazně ozve, i když ji třeba vůbec nečekáte. Např. při Something Rotten si připadáte jako by jste seděli v nějakém příjemném klubíku, pokuřovali cosi krásně vonícího a zpoza baru na vás mrkal sympatický číšník. Pak se probudíte a matka už na vás řve ať to ztlumíte. A to mluvím, prosím, z vlastní zkušenosti.

Zajímavé by bylo, kdyby nebyla navázána spolupráce s Jimem Abbissem a Placebo by si svou desku znovu produkovali sami. Asi nebyla tak osamplovaná, a to by už nebylo to ono. Právě samplované spodky dodaly této formaci něco nového, co v nich dosud dozrávalo a teď bylo vyvrženo ven v téměř dokonalé podobě. Duše, soulad, výrazné melodie, výrazní interpreti a inteligence. To jsou dnešní Placebo, to je to, co z nich alespoň já cítím.