Novinky

PAF - Olomouc, 6.-9.12.2012, den třetí

Ink Midget je apriori spojovaný se svým kolegou z dětských let, Jonathánem Pastirčákem alias Pjonim, s kterýmžto dlouhodobě spolupracuje pod značkou Exitab, stejně jako kolega Stroon nebo první večer představený Aches. Jak moc je jejich kolaborace efektivní, ví nejlépe ti, kteří vydrželi i na jejich společný noční dj set. Za mě jsou intervence Pjoniho do živé (!) produkce Adama Mateje bez přínosu. Ink Midget je totiž přesně ten typ, který vyplnil kapli i naši mysl bez potřeby berliček. Dvou rapperských vletů Pjoniho, které z tzv. IDM, inteligentní taneční hudby obrovské invence, udělali průměrný hip-hop, je škoda. Už proto, že kvalitativní těžiště aktuální tvorby není v živé prezentaci textů. Jeho debut z kraje letošního roku, Cloud No Raisis, je vynikající kolekcí rozporuplných nálad s psychologickými kvalitami a je třeba ho propagovat mnohem více než práci v duu.

Nicméně Ink Midget s tracky z Re-Leave nadchl. Masivní zvuk a chvílemi trip-hopové soumračno v kombinaci se zlověstně prosvětlenou klenbou andělů nad pultem vzbuzovala hluboké emoce. Programátorství, napřáhnutí k čarodějné house music, sbor „tetrisů“, drnkot vitrín a mozaikových tabulí kaple, mírné varhánkové preludia a démonicky mocné výstupy, motivy deep chill-outu… to vše zapříčiňuje metafyzický zážitek hraničící s extází. Tak imperativní schopnosti elektronického kázání má v našich krajích málokdo.

Stejné vymezení platí o Vladislavovi Delay – zvláště pokud jde o intenzitu, těžce hledá sobě rovného. Otřásala se nejen klášterní kaple, ale také okenice protějších domů na ulici. Záviselo na zběhlosti a výdrži jednotlivých posluchačů, do které fáze koncertu zůstali. První půlka představující noisový, digitální a v některých místech neuchopitelný materiál mj. s prvky drone music byla extrémní výzvou. Vzhledem k stylovému rozkročení Delaye ale došlo i na zcela jiné polohy. Při následném nahlédnutí probíhala vlna jakési hudební polární záře. Už ne agresivní, ale výpravná mohutnost ortodoxní laboratorní elektroniky vystavěné do nečekaného kontextu vyžadovala celistvé oddání, víru a nespoutanost. Poslechově šlo o největší zkoušku PAFu.

Na konec smekáme před Petrem Krejčíkem aka SHQ za osvětlení kaple. Zvolil sice úspornou, ale funkční variantu, která korespondovala s potemněním a vertikálností audio dominant. A takových dominant bylo letos požehnaně – PAF stále udržující označení „filmová přehlídka“ je prostě příliš skromný. Je mnohem víc než to.

Fotografie Vladislava Delaye: vladislavdelay.com