Novinky

PAF - Olomouc, 6.-9.12.2012, den druhý

V teoretické rovině a v katalogu je Spectral Scenery, projekt Stanislava Abraháma (Lasonick) a Kryštofa Peška (Kof), popisován neskutečně jímavě: projekt je postavený na propojení gramofonu, laptopu a projekce, kdy je improvizovaně generovaný živý obraz výsledkem kolaborace se zvukovou krajinou podle deterministického kódování… V praktické rovině se jedná o zážitek, který otřese vnímáním a rovnováhou jednotlivce. Ony improvizační složitosti, které nelze popisovat bez potřebné erudice, bez určitého stupně technického, matematického či logického  povědomí, totiž fugnují jako narkotické zjevy dosud neviděné zrnitosti, velikosti a kombinací. Nejde o hlasitost či nepochopitelnost zvukové linie. Jde o spojení s nezažitou geometrií a pohyblivostí, která se vypaluje do šedé kůry. Přesypávání bodů a částic v nádstavbové obrazce se po pár minutách začínají odehrávat i ve vaší hlavě, zvuk Kina Metropol navíc zní jako principiální přestoupení schopností lidských soundsystemů. Hejna mikro a makro elementů se navíc často natolik rozostří či rozvíří, že dá neskutečnou práci zorientovat se. Ze stejného důvodu také nelze hovořit zvlášť o audio podstatě. Stojí na okraji experimentální zóny, zahrnuje stopy, které nelze číst, spíše dešifrovat a fungují mimo dimenze standardních skladeb.

Dvojnásob to pak platí o všestranně vzdělaném Marku Fellovi, který svou práci sice nepodmiňuje žádnými řády či pevnými instalacemi, ovlivňuje je ale svým studiem času, prostoru, kognitivních procesů, psychoanalytiky a samozřejmě také vysoké matematiky. Na PAFu  osobně představil také koncepci a proud své práce a instalaci Factoid #3. Jeho hlavní výstup v Kině Metropol ovšem zpočátku mátl. Multistability bylo totiž primárně uváděno v sekci Živé animace, kterými je koneckonců stejně proslulé, jako nahrávkou pod labelem Raster-Noton. V katalogu, konkrétně v rozhovoru s Martinem Mazancem se ovšem píše o Fellově záměru upustit od vizualizací a v kině byl po dobu jeho produkce skutečně vypnut obraz.

Ponechaná modrá obrazovka na plátně nedávala znát, zda jde o technickou poruchu nebo provokaci, aby si vynutil zvýraznění sluchového vjemu. Ať tak či tak, unikátnost jeho nesourodého a mocného setu se bez ilustračního průvodu obešla. Roztroušené vysokofrekvenční nepravidelnosti, neurvalá syrovost a nesystematičnost jeho hrubé, přesto místy absurdně chytlavé hry s neznámými veličinami rozdělila publikum na dva tábory. Jeden bude Fella nadosmrti adorovat, druhý proklínat za hlučnost, neuměřenost a nesmyslnost.

Je ale potřeba akcentovat nejen hraničení či obskurnost takovýchto AV performancí, ale také jejich očistný efekt. Monumentální produkce s až deformativními momenty totiž probouzí část percepční mentality, která běžně nemusí být a proto není zapojena. Mark Fell, Lasonick & Kof nebo ten den také prezentující Metamkine patří k lidem, kteří disponují explorativním talentem a jsou díky tomu o krok dál. PAF chtěl ukázat, že jde s nimi - je záhodno se tam odvážit.

 Zdroj titulní fotografie z projekce Lasonick & Kof: pifpaf.cz