Novinky

Efterklang - Kino Rialto, Katovice (PL), 30.11.2012

O Katovickém festivalu obřích rozměrů jsme informovali s předstihem. Měsíční přehlídce velikánů typu Michael Nyman, John Cole nebo Mark Lanegan a zároveň okrajových umělců z dílny Mik Musik, Drekoty nebo Ela Orleans se letos dařilo. A v ten poslední listopadový večer, kdy začal na průmyslovou metropoli padat sníh, hlásili opět vyprodáno.

Co je příjemné, shodně s postupovým přístupem k organizaci koncertů pod Happy Monday to znamená sice plný, ale ne přeplněný sál. Hrálo se v kině Rialto, které se klimatem blíží pražskému Paláci Akropolis. S tím rozdílem, že polské publikum bývá ukázněnější, a to i v případě, že se na pódiu zrovna neodbývá nic revolučního. Právě support Broken Records lze hodnotit v inovativnosti rozporuplně. Na jedné straně disponovali energií, kterou dokázali ohromit, na druhou stranou energií neúměrně plýtvali, když až do poslední skladby takřka bez přestání tlačili a valili hlasité vyhrávky v maximální možné intenzitě. Okamžiky, kdy zvolnili, byly pouze dva, jinak skladby začínaly i končily v potenciálním gradačním vrcholu a neměly se tedy jak rozvíjet. Zásadně tomu zřejmě ublížilo složení kapely. Tři kytary a výrazná basa působily přebytečně, zvláště když jejich hra byla v podstatě průměrně pop-rocková a odpovídá spoustě brit-popových kapel ala Interpol. Zanikala dokonce i lyričnost houslí, kterou se mohli odlišit.

Efterklang oproti předkapele začali velmi rafinovaně a polymelolodickým intrem jemně navedli publikum do toho čarovného koutu země, který vykreslili a místy tak věrně zachytili na album Piramida. Hned první „piramidní“ song Hollow Mountains překvapil, bohatostí koncertní úpravy, která si u všech písní večera nezadala s neotřelostí studiových verzí. Důvodem je bezesporu formace, v které vystoupili. Jak Casper Clausen s nadšením uváděl, je to poprvé, co byli právě v této šestici na pódiu. Mají nového bubeníka, angličana Budgieho, novou zpěvačku Katinku Fogh Vindelev a do čelního tria přibyl Peter Broderick. Multiinstrumentalista a sólově činný producent Broderick tak v Efterklang vystřídal svého bratra, Heathera Woodse Brodericka, a výrazně podpořil Caspera Clausena ve vokálech i Madse Brauera v zvukotvorbě. A Katinka, to je poklad. Netradiční půvab, místy operní zpěv, velmi nezaměnitelné výšky a vynikající frázování dopomohli udržet na živo polyfonie a napětí, které se z alba zdálo být nemožné převést.

Skladby jako Between the Wall, Ghost nebo Dreams Today byly až bolestně krásné. Katinka chvílemi působila jako přelud a BroderickClausenem si až neskutečně notovali. Když se zapovídali s publikem, které bylo okatě nadšené, na téma, co by měli zahrát, nedalo jim to a rozesmátí zajamovali. Improvizovaná vtipná vsuvka, kterých bylo vlastně vícero, otevřela druhou, rozdováděnou polovinu koncertu, kde zazněly i hity Alike nebo I Was Playing Drums. Clausen ke konci  seskočil do publika, které si podle něj dřeplo a „kvetlo“ do rytmu hudby, a když ani po dvou přídavcích a hodině a půl koncertu nikdo nechtěl končit, vrátili se na pódium se starými malými žlutými varhánkami a přidali Alike, tentokrát unplugged, bez jediného zapnutého mikrofónu.

Ve výstupu Efterklang se odráží nálada a kvalita celého festivalu. Není divu, že jím žije celé město. Ars Cameralis není jen řádkou koncertních večerů. S festivalem je spojena unikátní výstava nikdy neviděných obrazů Pabla Picassa, obdoba Pecha Kucha Night – designové meetingy a přednášky, a také divadelní představení a besedy. Na tak podceňované město, jakým jsou Katovice, je zde nepochopitelné množství úžasných iniciativ a v podstatě neustálý kulturní alternativní ruch. Blahopřejeme!