Novinky

Těšínský jazzový festival, Český Těšín, 16.-24.11., KaSS Střelnice

Festival začal předvečerem 16. listopadu: přednáška Music and DJ´s Martina Mikuláše se sekundujícím DJ Cashmeerem v Těšínském Jazz Klubu příjemně překvapila. Místo škrobeného výkladu proběhl spíš svižný a zajímavostmi naplněný průlet DJ historie, jak ji málokdo zná. A co se nestihlo odvykládat, pouštělo se z gramců, abychom tu správnou atmosféru tehdejších prvotních disco i soulových párty zažili na vlastní kůži.

O týden později se Jazz Klub ohodil do stylu jiného žánru. Stařičký swing dostal návdavkem kšandy, motýlka, knír, klobouk a moderní kabátek a rozzářil se jako fungl-nový electro-swing. Popularita electro-swingu není žádnou záhadou: jakmile začne šlapat, tím spíš v podání mistra Jakuba Kmošeny (aka Swing Thing ze Slovenska), není možné netančit. Electro-Swing má divokost balkánských dechovek, plnou chuť swingu a k tomu pořádné beaty. Když mu navíc nechybí humor a nadšení, jaké panovalo v pátek v Českém Těšíně, legendární večírek je na světě.

Pro ilustraci jeden ze setů zde.

O hlavních hvězdách festivalu, BártoviRobert Balzar Triem, pak není moc co nového psát. Představili naživo v podstatě celou desku Theyories, jak se ví, složenou z coververzí hudebních vzorů, ikon a králů, které ovlivnili nejen Bártovu hudební dráhu. Že se takto budou další generace vztahovat právě k této čtveřici, byl pocit, který se silně vtíral po celou dobu koncertu. Bárta, jako již klasicky sofistikovaně a netradičně vtipný, nezná v posouvání laťky vlastního zpěvu hranic a krása nástrojové hry tria se nemůže oposlouchat.

Balzaři neplatí za jedno z nejmistrnějších jazzových uskupení v Evropě jen tak pro nic za nic. Lehkost jejich vytříbeného nástrojového doprovodu mě překvapuje zas a znova, i posté. Líbivost vybraných skladeb (např. Isobel od Björk, Too Young To Die od Jamiroquai) a zároveň jejich proměna ve zbytečně nekomplikované, ale stimulující variace, zafungovala na koncertě strhujícím způsobem. Když pak nastala závěrečná The Spirit In A Material World od The Police, Bárta vyrazil publiku dech. Prací s dvěma mikrofony, efekty, ale hlavně nasazením, které vkládá do svých figur. Je div, že při tom všem ještě stíhal na pódiu bavit sebe i spoluhráče. Po koncertě vyprodali veškerá dovezená cd...

Eufórii poté završil slibovaný mejdan s Maradona Jazz Soundsystem. Kdo dává přednost archivnímu fondu, mohl vychutnávat v horním sále druhou část Jazz Q, výběrové kapely z místních jazzmanů s repertoárem plným velkých šlágrů (Hello Dolly, Blueberry Hill atd.). Fúzí chtiví  se odebrali opět do Jazz Klubu na Maradonu, což je zběsilost, která vede publikum k tréninku salsy, cha-cha nebo boogie woogie. A publikum se nebránilo, neb živé bicí, vymazlené samply a výbušná energie odhodlanců na pódiu nesnesla nesouhlas. Jestli se něco vleklo za zakladatelem DJ Muchem z let jeho vedení punkových Plexis, je to jasná údernost (v tom dobrém slova smyslu), kterou otiskl do současné podoby. Byli ideální třešinkou kvalitního ročníku.

Fotografie Dana Bárty - Marek Džupin.

Fotografie Swing Thing - Marcela Humplíková.