Novinky

Zrní - Soundtrack ke konci světa

Zrní je talentovaná kladenská skupina, která připravila světu jedno překvapení. Nebojí se zpívat česky a přitom nehraje na strunu provinčního vkusu á la Divokej Bill nebo Chinaski, což se daří jen málokteré české kapele. Je v ní cítit Londýn i New York a nepomáhá jí k tomu angličtina, do které se skryje kdejaký textařský nedostatek – a mnozí čeští hudebníci to dobře vědí, stejně jako to věděli Zrní, když téměř před deseti lety začínali s anglickými texty, které se s jejich současnými nemohou rovnat. Zrní úspěšně našlo svůj styl mezi českým folkařským zvukem a zahraničním indie-popem.

Soundtrack místo umíráčku

Místo umíráčku pro naší planetu tu máme rovnou soundtrack. Tak až nám dá Země vale (pokud se Mayové někde nesekli), víme co poslouchat. Na albu Soundtrack ke konci světa dávají Zrní dohromady svižné rytmické písničky i balady. Ty ovšem desku spíš brzdí. Frontmanův hlas takové skladby nezvládá. Táhlé a dlouhé písně mu nesedí a působí pak křečovitě (nehledě na přepálenou stopáž skladby Musí to být, 7 minut je zbytečných), naopak energický song Pokraj mu vyšel báječně.

Zrní vytvořili tak trochu hudební protiváhu výtvarného konceptuálního umění. Vyšlo jim to. Jaké by mohlo být finále planety a lidí, co na ní žijí? Zrní jsou těžce melancholičtí, ale občas v jejich hudbě prosvítá naděje, i když s nádechem cynismu, jako ve skladbě Dva. Přesto to není melancholie ufňukaná, ale zcela reálná a trochu ironická. Zrní dopilovali aranže téměř k dokonalosti, když je ve skladbě Nízko letí ptáci na pozadí slyšet hvízdání připomínající ptačí zpěv. Navíc zakomponovali do své hudby housle tak, že se přehoupli i k baroque popu, byť zůstávají výrazně alternativní kapelou.

I tak je album nevyrovnané – jedna písnička vás spolehlivě uspí a druhá naopak probudí a zaujme. Ovšem některé songy by mohly směle konkurovat výtvorům stálic české hudební scény. Mají na to. Skladba Tmou je jednou z nejzajímavějších, podobně je na tom úvodní singl Rychta, k němuž se plánuje videoklip. Jako celek je album nevýrazné, ale vybrané písničky v hlavě zůstávají.

Zrní jsou domáčtí, což je příjemné, nesměřují prvotně k vyloženě zahraničnímu zvuku, přiznávají si, že jsou Češi. Jejich web je navíc i tak trochu literárním dílem. Pochopitelně se nevyhnuli vlivům ze zahraničí, a to je dobře. V jejich hudbě jsou cítit britští folkaři i pouliční kytaristi z Ameriky, ale také třeba irští The Funeral Suits a brooklynští The Antlers. Zrní vyrazili do světa s popovým, rockovým a folkovým albem – nezáleží, do jakého z těchto žánrů kapelu zaškatulkujeme, jedno bude jisté, má potenciál a nápady.

Podobně jako mnoho umělců přecházejí Zrní k mainstreamovějšímu zvuku, než s jakým začínali (a jejich dřívější tvorba se mnohdy pohybuje na hranici experimentu). To je dobrá zpráva pro publikum, i pro tvůrce. Pokud kapela s dalšími nahrávkami nežuchne do absolutního středního proudu, jedině dobře.

 

Zrní - Soundtrack ke konci světa
Vlastním nákladem 2012
10 skladeb