Novinky

Please The Trees – A Forest Affair

Když slyším Please The Trees, naskočí mi hned obraz poctivé, cílevědomé a pracovité kapely, která si nevybírá cestu nejmenšího odporu a leckdy jde i proti pořádnému vichru. Podobnou touhu po vlastním způsobu vyjádření jsem cítil ze Sunshine. Ještě před tím, než se smířili s cácháním se v malém bahnitém českém rybníčku. Další kapelou (ono jich je samozřejmě víc), která si dělala to své bez ohledu na ohlasy, reakce a komerční dopad, byli, v současnosti do hibernační komory odložení, Anyway (doufám, že ne na trvalo). A určitě to platí i o Some Other Place, kapele, z jejichž řad se rekrutovala důležitá část členů PTT, potažmo o tzv. táborské scéně (Waave, C, Deverovka, ....) vůbec.

Možná se někteří kdysi ušklíbali nad frontmanovou úpornou snahou kapelu prosadit. Osobně v tom necítím pach upocené chtěnosti, spíš sympatickou umíněnost a jasnou představu. Což se ostatně projevuje na aktuálním řadovém albu PTT, které ale není zase o tolik jiné než debut Lion Prayer či dvojka Inlakesh. Posun je slyšet v plnosti zvuku, ale dle mého názoru na tom ani předešlá „tuzemská“ alba se zvukem nebyla zle ...and last but not least.... občasné zdrsnění soundu rozhodně není na škodu – viz skladba Hell On Earth (vzdáleně soundem připomínající Black Rebel Motorcycle Club).

Stejně jako na albovém předchůdci najdete i zde minimálně jednu skladbu-hit, kterou však rozhodně neuslyšíme na komerčním rádiu, ale maximálně tak na Radiu 1, Vltavě či Radiu Wave. Jmenuje se Nobody No One a od většiny ostatních skladeb se na první poslech liší odlehčenou atmosférou (podobnou disponuje závěrečná Paint This City Green). Jako protipól zde naleznete víc jak šestiminutovou Sleep, která jako by vypadla z alb Godspeed You! Black Emperor a podobných ambientních noiserů, kteří dokáží jeden nápad natáhnout klidně do deseti minut.

Už to tak vypadá, že kytarista Zdeněk Kadlec z někdejších Some Other Place (na A Forest Affair na SOP odkazuje už jen Zdeněk Kadlec) dostal prostor a možnost si zavzpomínat na své postrockové období. Když si poslechnete všechna tři alba, zjistíte, že tuhle šanci dostal prozatím pokaždé. Uvidíme, jak to bude s ambientně kytarovým blouzněním příště, protože v současnosti je angažmá Zdeňka Kadlece minulostí a stopa SOP se ztrácí. Tak či onak musím uznat, nehledě na fakt, že z téhle skladby nebudou všichni nadšení, že pánové umí stále brilantně pracovat s atmosférou, jako málokdo tady v tuzemsku. Ono udělat šestiminutovku beze zpěvu a de facto bez melodie, aby nenudila, má také svou váhu. Možná větší než složit vypalovačku na tři akordy. A to ostatně přeneseně platí o celém albu, které nesází na rychlost, za kterou se dá lehce schovat skladatelská impotence. 

V kytarových sólech (mimochodem velmi účelných a zároveň lehce pompézních) slyším australské The Drones a když už jsme na nejvzdálenějším kontinentu (dobře tak na druhém nejvzdálenějším kontinentu, na Antarktidě se rokenrol moc nehraje), tak nelze nevzpomenout Nicka Cavea. Hammondky v She Made Love To the Moon si o srovnání s Nickem prostě říkají, to mi nikdo nevymluví. Ale osobně to neberu jako plagování, nějak to tam zkrátka patří a navrch je tu pořád něco navíc, něco osobitého... ale nezkoušejte se mě ptát co. Pocity... dojmy... někdy je těžké je popsat. Je to přece jen hudba a ne obraz.

 

Please The Trees – A Forest Affair

10 skladeb / 49 minut

vydavatel: Starcastic Records