Novinky

Monophonic, The Boxes, Capitol City Dusters, 19.3., klub Vagón

Temnou garáž vyplňuje jemný opar cigaretového kouře, který prořezávají jen světélka zesilovačů a slabé, u stropu pověšené žárovky. Asi myslíte na Detroit, ovšem mám silný důvod se domnívat, že podobně obezděných pár metrů krychlových genia loci, které své okolí masíruje špinavými riffy a řeznickými bicími můžeme najít také v západočeském Chebu. "Hives, Stoogies nebo White Stripes Východu" jsou výhradně něžného pohlaví, mladistvého vzhledu a jmenujou se Monophonic a jejich třetí půlhodinové představení v Praze přesvědčilo další várků pochybovačů, kteří v tiché závisti prohlašují, že kdyby to samé hráli kluci, nikdo by netleskal. Sakra, znáte nějakou obdobnout mužskou úderku, která u nás provozuje něco podobného? Já teda ne. Děvčatům schází k větší přesvědčivosti možnost oťukat se častějšími koncerty (nakonec ale hrají sotva rok), ovšem o nápaditosti jejich, třebaže ze 70's recyklovaných riffů, nešetrném bubnování a zpěvaččině talentovanému ječení není důvod pochybovat. Mohutný aplaus, ve finále způsobující také přídavek, byl toho jasným důkazem.

Po pauze se předvedla čtyřka z New Yorku. Děvčata evidentně dost sázela i na programovou image a byl to věru zvláštní pohled - účesy ala Ramones, bubenice a baskytaristka zjevně dvojčata, kytaristka pořádný kus ženské v podkolínkách, sukni a tričku Detroit Red Wings a zpěvačka roztomilá pusinka na způsob punkové bárbíny. Vyjadřovací schopnost ovšem vyčerpaly The Boxes už v prvních dvou chytlavých punkových písničkách, a pak už vesměs spoléhaly na svůj zevnějšek, kroucení zadečkem (roztomilé a chvilku to i fungovalo), posléze i na okázalá stadiónová gesta provázející zvuk podobný AC/DC. Pokud tu byly jen jako vycpávka a kontrast pro vyniknutí Capitol City Dusters, tak to zase tak špatné nebylo.

Když se řekne Dischord, znalec už jistě ví, odkud až na vyjimky potvrzující pravidlo kapela pochází a pokud jste uhodli Washington D.C., dejte si v nejbližší putice pivko (na sebe nebo na sekeru). Věrni zvuku svého města servírovali CCD rytmickými zvraty a stoptimy rozrytý dynamický hardcore-rock znásobený typickou vyhraností zámořských kapel, střídmou ale poutavou pódivou show a nemalým melodickým kouzlem. Přestože byly jejich skladby poznamenány bohužel také jistou dávkou monotóností, korunu přesvědčivosti nasadili dvěma o třídu energetičtějšími přídavky, které udělaly za povedeným koncertem závěrečnou tečku.