Novinky

Rudi Zygadlo - Tragecomedies

Od prvního songu druhé řadovky Rudi něčím bez přestání zaujímá. U vstupního opusu Kopernikuss se absolutně ponořil do „Queenovského“ patosu a jen o klavíru a vícehlasu nese skladbu kamsi do dály na konec duhy. Stejnou měrou, jakou si květnatou melodii hýčká, ji ale deformuje co do frekvence a mohutnosti zvuku. Vlny, modifikace a náhlé proměny tempa již hotového zvuku dává krátkému preludiu neskutečnou sílu. Dvojnásob to platí o Melpomene, kde téma nezadržitelně rozkvétá, zvuková hladina zní jako proměnlivá přílivem a odlivem a dramatizaci pomáhá i harmonika.

V pořadí čtvrté Russian Dolls je opět rychlé, přebíhavé a dramatické piáno jako podnos (a la Grand Pianoramax) a album se nenápadně proměňuje v dnešní vrcholně trendy elektro-pop, glinch-dance pop a vůbec cokoli, co by vám připomnělo třeba Hot Chip. Vůči oněm vrstveným, vysokým hláskům táhnoucím se už od prvotřídních romantiků Kings Of Convenience jsme v této dekádě nekonečně tolerantní, Zygadlo to napíná a přidává s trochou nadsázky i devadesátkové modulace (totéž platí pro titulní Tragicomedies).  Následující Catharine zase překvapí ostrým, pulzujícím zvukem, přibíhající amonovskou elektronikou a náhle přidávanými neotřelými trubkami, které udržují spíše rytmiku, než že by podpořili malebnost.

Co do instrumentálního rejstříku se Zygadlo vůbec nedržel zpátky. I vokálně se má schopnost rozpřáhnout a tak připomene projev obrovské škály nehloupých interpretů.  Když do toho přimícháte atmosféru a hravost Beirutu, která bije do očí třeba u ukolébavkové Waltz For Daphnis, budete se možná nejen podivovat, ale také přitrouble culit. Obdiv sklidí i předposlední On: mládežnický chór imitující zvony láme Zygadlo elektrodickými, až ESKMO-beaty, a zdánlivě bez konceptu je mísí s afektovanými prostřihy basového sboru. Nadto bude při poslechu alba těžké nezpívat si, zvláště pro extrémně univerzální popěvové refrény, které nejdou z hlavy. Finální Variously Made Men tomu dává třešničku vtipným country náběhem a opět příjemnou harmonikou – ten nájezd už zůstane rozpoznatelný.

Rošťačivé jsou i synth-klávesy, které by odstřihnuty zněly jako out disco, tady ale úspěšně posluhují cílům vykutáleného eklektika. Konečně Zygadlo trpí i na laptopové hrátky. Napoprvé jen ozvláštňují, co vyniká nejvíce, po týdnech zakoušení ale zajišťují stále zábavné chvilky.

Srpnové album multižánrového sběrače je proto žhavý tip. Nevzdaluje se od toho, co máme rádi a přitom se nebojí překroutit, co se dá. Jestli se na něm stanete závislí, byli jste varováni.

Rudi Zygadlo - Tragicomedies
13 tracks
Planet Mu / Revolver 2012