Novinky

Orchestra Of Spheres: Naše hudba vytváří levitující pohyb.

Na turné jste už poměrně dlouho. Jak si to zatím užíváte?
Naplánovali jsme si docela masívní turné. 4 měsíce a asi 80 koncertů. Když musíš přijet až z Nového Zélandu, docela dává smysl, že se zdržíš trochu déle. Všechny koncerty byly zajímavé z různých důvodů. Mimi Festival v Marseille byl naprosto strhující, Fructose Festival v Dunkerque byl zábavný a divný. Akdyž jsme hráli v Kater Holzig v Berlíně, tak šlo o jeden z nejlepších koncertů, co jsme vůbec zažili – hráli jsme asi dvě a půl hodiny a když jsme skončili tak bylo půl šesté ráno. Lidé byli skvělí všude, obzvlášť tam, kde jsme nikdy nebyli a nikdo nás tam neznal, například Heilbronn, Ženeva, Pescara... Jezdit neustále po zajímavých klubech, potkávat super lidi a hrát hudbu nás baví.

Není to tak dávno, co jste odehráli pár koncertů s Caribou. Jak se to přihodilo? Spolupracujete dál s Danem Snaithem?
Potkali jsme Dana, když Caribou přijeli na Nový Zéland v roce 2011 zahrát na festival Camp a Low Hum. Viděli nás hrát a líbilo se jim to, tak nás pozvali na prosincový ATP festival (poznámka: Caribou společně s Battles a Les Savy Fav kurátorovali loňskou edici festivalu ATP Nightmare Before Christmas). Taky jsme s nimi odehráli pár koncertů v Londýně a Gentu, a kromě toho Dan editoval náš track Hypersphere. Jinak ale spolu nemáme nic dalšího v plánu, ačkoliv by to bylo super, kdybychom si spolu někdy zahráli pár dalších koncertů.

Ze starších promo fotek vyplývá, že u vás došlo k nějakým personálním změnám, ale nenašel jsem žádné související informace, mohl bys to trochu objasnit prosím?
Náš původní basák Zye Sosceles odešel na Srí Lanku studovat rituální tanec a hrát na kontrabas ve srílanském symfonickém orchestru. Na basu teď hraje EtonalE, která je v kapele už asi dva roky. Kromě toho nám ale občas pomáhají další hostující kamarádi jako Art Sushi, Chog, Freshblood, C Spencer Yeh nebo Basket Case. Je to super, když se ti do kapely daří zapojovat různé lidi.

Jak fungujete během skládání? Vaše hudba má v sobě i určitý smysl pro humor či nadhled, ať už jde o zvukovou stránku nebo vaše kostýmy na koncertech. Do jaké míry s tím pracujete spontánně?
Hodně jamujeme a improvizujeme a při tom se objeví spousta nápadů. Naštěstí se nám daří si je pamatovat a dál na nich pracovat, dokud je neposkládáme do určité formy kompozice. Obvykle to začne rytmem nebo groovem a pak se to dál vyvíjí. Občas někdo z nás přijde s nápadem, který je už v podstatě kompletní ve formě písně se slovy a melodií. Hodně zajímavé je ale taky házet do kompozice úplně náhodné prvky. Ten humor, který zmiňuješ, není něco nad čím bychom přemýšleli, pro nás je to dost vážná věc. Je ale super, když se lidé na koncertě baví. Pro mě má naše hudba v sobě určitý vzestupný pohyb, který je takový skákavě levitující, odlišný od víc heavy psychedelické hudby, která má dost silný tah k zemi. Thelonious Monk (jehož prostřední jméno bylo 'Sphere') jednou řekl, že když hraješ, musíš se vznést i s pódiem (doslova: 'lift the bandstand'). Myslím, že se snažil říct, že musíš do svého vystoupení dostat čistou energii, aby ses dostal za racionální, intelektuální rozhodování do mnohem zvláštnějšího intuitivního světa. To je to, co znamená být v tom daném okamžiku jako v transu nebo meditaci. Alkohol a drogy ti taky pomáhají se tam dostat, ale hudba tě může dostat z vlastní hlavy mnohem přímější cestou.

Řekl bych, že k celkovému dojmu taky hodně přispívají vokály, které jsou často ve formě jakéhosi rytmického skandování nebo téměř monotónního chorálu.
Ano, máme hodně takových vokálů. Nevím, čím to je. Snad je to záležitost jižního Tichomoří? V takovém skupinovém vyvolávání či skandování je opravdová síla. Některá vokální čísla jsou pokaždé co hrajeme trochu jinak improvizovaná, což je docela výzva. V tomhle případě nás ovlivnili někteří zvláštní a úžasní britští muzikanti: Bob Cobbing, Ivor Cutler, The Bohman Brothers. Tihle chlápci mají na svědomí nádherné nesmysly, které zbožňuju.

Je o vás známo, že některé z vašich nástrojů jsou vlastnoručně vyrobené. Jakým způsobem jsou tyhle nástroje pro vaši tvorbu zásadní a čím jsou specifické?
Většina nástrojů, které vyrobíme, jsou úpravy věcí, které se válí kolem nás: plechovky, pumpička, zvířecí kosti, cokoliv... Kapela začala, když jsem vyrobil kytaru z plechovky na koláče a kusu dřeva z japonské futonové postele - je to stále ta samá, co používám nyní. Jde o nástroj, který je velmi jednoduchý a zároveň hodně omezený – má jen tři struny a žádné pražce, takže je obtížné neznít rozladěně a jsi omezený jen na pár tonalit. Jamovali jsme s bubeníkem Jemi Hemi Mandalou a chtěli jsme basáka. Náš kamarád měl pedály ze starých varhan zapojené do basového aparátu, tak jsme ho přemluvili ať na ně hraje rukama, aby mohl hrát rychleji. To byl začátek kapely a používání těchto nástrojů. Od té doby jsme udělali ještě spoustu dalších jejich verzí a Mos Iocoss se přidala ke kapele, aby hrála na elektrický gamelan (což je naše elektrická verze Indonéského gamelanu). Kromě toho ale máme samozřejmě i normální nástroje jako bicí a klávesy.

Takže máš v rukávu ještě další zvláštní nástroje?
Ano, vyrábění nástrojů je něco, co mě opravdu baví. Udělal jsem i nějaké zvukové skulptury, na které lidé mohou hrát. Jedna se jmenuje vodní varhany a je nainstalována v ptačí rezervaci ve Wellingtonu. Snad se ptákům líbí. Mos Iocoss občas hraje na nástroj z obrovské plechové roury a taky hraje na ledničku, což má skvělý harfový zvuk. Mám ještě plány na spoustu dalších opravdu obrovských nástrojů hraných větrem – ve Wellingtonu totiž strašně fouká.

Snažíš se při vymýšlení nástroje dostat k nějakému zvuku nebo je zvuk nástroje spíš dílem náhody?
Většinou jsou ty nástroje z různých materiálů, například: najdu velký plastový kontejner, který vypadl z lodi a pak na něj přidělám struny a uvidím, jak to zní. Takže ty nástroje, co používáme v OoS, jsme nejdřív udělali a pak jsme se snažili zjistit, jak na ně vlastně hrát.

Dane, ty jsi spolupracoval s Alexandrem Tuckerem v rámci projektu Imbogodom. Jak jste se potkali, když jste každý z druhé strany zeměkoule?
Alex je starý kamarád, děláme spolu hudbu už od roku 2005, kdy jsem žil v Londýně. Tam jsme se taky potkali a začali spolu hrát. Alex se vždycky hodně zajímal o hudbu z Nového Zélandu, takže to pro něj byla novinka mít po ruce opravdového novozélanďana. V Londýně jsem žil asi 4 roky, ale už před nějakým časem jsem se přestěhoval zpátky na Nový Zéland. Takže teď spolu tvoříme, když jsem v Londýně. Alex se dostane na Zéland později během tohoto roku, takže budeme moct koncertovat jako Imbogodom a zase něco nového nahrát.

Jaký je tvůj vztah k vaší společné tvorbě ve srovnání s tím, co děláš s OoS? Imbogodom je sice taky psychedelická záležitost, ale ambientně zatěžkaná, a tím pádem dosti v protikladu k tomu co děláte s OoS.
Zbožňuju, když s Alexem pracujeme na věcech pro Imbogodom. Myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že Imbogodom je téměř výlučně nahrávací projekt – zatím jsme měli jen jeden koncert. Oproti tomu s OoS je to čistě o živých koncertech – zatím jsme odehráli asi 300 koncertů a během toho nahráli jen jedno album (Nonagonic Now, vydáno 6.10.2010). Taky mám rád ty psych-party věci, které děláme s OoS, ale myslím, že je spousta dalších druhů hudby, které mě baví dělat a Imbogodom mi umožňuje prozkoumávat citlivější, jemnější a temnější věci. To, co děláme jako OoS, je taky hodně svázané s nástroji, které používáme, ale Imbogodom je o tape loopech a mixážních pultech a dalších studiových hračkách. Všechny naše věci jsme nahráli uprostřed noci, obvykle mezi půlnocí a šestou ráno v podzemním studiu/bunkru v BBC, takže to pro mě má ten tichý, rozlehlý a strašidelný zvuk.

Ty jsi zapojený do tvůrčí komunity, která se jmenuje 'Sound Explorers', mohl bys přiblížit o co se jedná a do jaké míry jsou toho Orchestra of Spheres součástí?
The Frederick Street Sound and Light Exploration Society (zkráceně Fred's) byl prostor, který jsem založil ve Wellingtonu v roce 2009 a který jsme všichni pomáhali udržovat. Musel se zavřít letos v dubnu kvůli předpisům týkajících se zemětřesení ve Wellingtonu. Fred's bylo úplně neoficiální místo, myslím, že bylo dokonce ilegální, ačkoliv jsme nikdy neměli moc problémů ze strany policie. Wellington má dlouhou tradici DIY uměleckých prostorů a Fred's toho byl součástí. Fungoval jako klub, jako zkušebna pro OoS a ostatní kapely, jako umělecký ateliéry nebo galerie pro výstavy. Ty tři roky byly díky tomu místu hodně kreativním obdobím a je smutné, že teď už je pryč. Kolem bylo taky spoustu práce, která byla dobrovolná, což v takovém případě znamená, že je náročné to udržovat dlouhodobě. Snad se ve Wellingtonu brzo objeví další takový prostor.

V Brně budete hrát jeden z vašich posledních koncertů. Co máte v plánu po tak dlouhém a vyčerpávajícím turné?
Až přijedeme do Brna, tak bychom měli být pořádně sehraní. Fakt se těšíme do Čech, až budeme pít levné pivo. (smích) No, každý si půjde svou cestou... Jemi Hemi žije teď v Melbourne, tak vyrazí tam, sehnat práci, vydělat nějaký prachy. EtonalE plánuje vysadit zeleninovou zahrádku. Mos Iocoss si taky musí sehnat práci. Všichni jsme švorc. Já rovnou vyrazím na další turné s kapelou, která se jmenuje Mantarays a potom budu organizovat festival experimentální hudby. Potom bych si mohl dát na chvíli pauzu a jít přes léto pracovat na farmu.

Orchestra of Speres @ BORO - 8.10.2012

Koncert se koná v rámci mikrofestivalu HLAVA.